Proč jsou ochranné sítě stejně důležité v přízemí jako v desátém patře
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Nedávno jsem narazila na článek zabývající se pejskařkou etikou. Jak jsem nad ním tak přemýšlela, došlo mi, že spousta lidí (ať už pejskařů, či nepejskařů) základní pravila, která by podle mě měla být samozřejmostí, nedodržuje. Kvůli tomu si často lezeme na nervy a zbytečně zhoršujeme vzájemné vztahy. I ty pak můžou vést k vzájemné nevraživosti a v extrémních případech k jedovatým nástrahám a podobně. Přitom nejde o žádnou vědu:
Pro mnohé z nás samozřejmost, pro jiné bohužel zbytečnost. A přitom jde o jednu z hlavních věcí, proč jsou městští psi trnem v oku spoustě lidí. Mohla bych se na toto téma dlouze rozepsat, ale řeknu to prostě: když má člověk základy slušného vychování, neháže odpadky na zem, uklízí po sobě i po svém psovi. Nehledě na to, jestli to dělají i ostatní.
Pokud váš pes neposlechne vždy a hned na každé přivolání, neměli byste ho na ulici nebo v parku pouštět na volno. Mimo jiné tím zabráníte možné nehodě, kdy pes může vběhnout pod auto nebo prostě utéct. Eliminujete tím ale i možnost, že bude váš pes obtěžovat kolemjdoucí psy nebo lidi. A když psa na volno máte, vždy by měl být ve vašem dohledu.
Toto pravidlo by se mělo naučit každé dítě v útlém věku. Krmením nejenže můžete zkazit výchovu psa, můžete mu ale v případě alergií a nesnášenlivosti způsobit i zdravotní problémy. I hlazení může narušit výchovu. Navíc ale nevíte, jestli nejde o bázlivého psa, kterému tak můžete způsobit psychickou újmu, nebo o agresivního psa. Kdyby vás kousl, nemohli byste to nikomu vyčítat.
Nikdy nevíte, jestli nejde o bázlivého nebo agresivního psa, psa ve výcviku, jestli pes není po úraze nebo nejde o hárající fenu a podobně. To samé platí, pokud majitel se svým psem cvičí poslušnost nebo nějaký druh sportu.
V návaznosti na předešlý bod - pokud vidíte, že si psovod přivolává psa k sobě, nebo že si ho přitahuje k noze, udělejte to samé. Ať už jde o agresivního psa nebo o výchovu nevšímat si cizích psů, situaci cizímu člověku i psovi značně zkomplikujete, pokud svého psa pustíte do jejich blízkosti.
Vždy dodržujte pravidla přepravce, nehledě na dopravní prostředek. Respektujte, že ne každý může sdílet vaši lásku ke psům a přítomnost psa na volno nebo bez náhubku spolucestujícím může být nepříjemná. Psa byste také neměli pouštět na sedačky.
Pokud váš pes nevydrží v klidu v restauraci, neměli byste ho tam vodit a obtěžovat tak ostatní návštěvníky zařízení. Nikoho jistě nepotěší, pokud se mu při jídle prohání pes pod stolem, případně celou dobu kňučí či štěká.
Dodržujete tato pravidla? Napadá vás nějaké další, kterým by se měl každý majitel psa řídit?
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
https://krmivo-brit.cz/cs/breed-catalog/pincove-kniraci-plemena-molossoidni-a-svycarsti-salasnicti-psi/tibetska-doga Čas od času narazíte na příběh opuštěného psa, co se přidá k člověku při jeho větším či menším dobrodružství. Meře její dobrodružství...
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Víte, jak vlastně psovi teplotu změřit, nebo jaká je vůbec jeho přirozená teplota? Připravte se raději dřív, než to budete potřebovat, ať vás pak situace nezaskočí.
Toto kočičí plemeno si jen tak s žádným jiným nespletete. Má nápadně tečkovanou tabby kresbu srsti a zvláštní pružnou a plynulou chůzi. Při pohledu na ni vás okamžitě napadne spojení s leopardem.