Jen když se řekne kočičí mor, možná vám – chovatelům kočiček – naskočí husí kůže. Právě tímto označením se někdy nazývá panleukopénie, velmi nebezpečná kočičí nemoc. Lze jí nejen předejít, ale i včas odhalit její příznaky, jen je nutné mít informace.
Panleukopénie nebo také parvoviróza je agresivní a silně nakažlivé onemocnění, postihující jen kočky (potažmo kočkovité šelmy). Zrádné je pro svůj rychlý průběh, který se projevuje silnými, až krvavými, průjmy a zvracením. Vysílené zvíře se pak rychle dostává do smrtelného ohrožení. Ještě před propuknutím zažívacích obtíží začne být kočička zpravidla apatická a ztratí chuť k jídlu i pití.
“Panleukopénie koček je vážné smrtelné onemocnění, kterému lze předejít včasnou a správnou vakcinací nejlépe v kotěcím věku. Při propuknutí onemocnění je ihned nutné zahájit intenzivní terapii, která vyžaduje hospitalizaci pacienta. Diagnotiska onemocnění spočívá ve zhodnocení klinického stavu a krevního obrazu. Dále je možné diagnostiku doplnit komerčním testem na průkaz viru v trusu. I včasně zahájená terapie však nemusí být úspěšná,” dodává veterinářka MVDr. Aneta Kasanová.
Inkubační doba kočičího moru bývá 2 až 10 dní. K nákaze může dojít například skrze slinami kontaminovanou misku s vodou apod. Zákeřný a velmi odolný parvovirus, který onemocnění způsobuje, se přenáší všemi tělními tekutinami. Nakažená místa zůstávají infekční i několik měsíců. Dokonce i úspěšně přeléčená kočka vir přenáší několik dalších týdnů.
Parvovirus se po nákaze rychle množí a postupně se dostane do krve, kterou se začne šířit tělem a napadat různé orgány, včetně trávicího ústrojí. Zároveň napadá a snižuje množství bílých krvinek, čímž se u nakažené kočky výrazně snižuje obranyschopnost.
Jestli vás panleukopénie děsí, zeptejte se veterináře na možnost očkování. Prevence je v tomto případě více než žádoucí, po propuknutí nemoci totiž zvířeti bohužel už často není pomoci, minimálně je léčba komplikovaná.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
