O tom, jak cítí bolest psi a jak ji (ne)projevují, už jsem psala. Pojďme se tedy podívat, jak je to s kočkami. U nich totiž není mnohdy jednoduché bolest vůbec zpozorovat. Pro jejich zdraví a pohodu je ale včasné rozpoznání problému důležité.
Jak už jsem psala v článku o tom, jak cítí bolest psi, dříve se zvířata považovala za méněcenné tvory ovládané nízkými pudy, a proto se na jejich bolest nebraly ohledy. René Descartes zastával názor, že zvířata byla na zemi stvořena pro užitek člověka. Nemají duši, a proto se člověk nevystavuje žádné morální vině, když je zabije. Tato teze prorazila i do biologie a vědci jí opravňovali své neetické a mnohdy kruté zacházení se zvířaty.
Zvířata ale nejsou stroje, jejich nervový systém se vyvíjel stejně jako ten náš a co do otázky evoluce, schopnost pociťovat bolest zvyšuje u jedince vyhlídky na přežití a pomáhá lépe se vyhnout zdrojům nebezpečí.
Dnes už samozřejmě víme (alespoň většina z nás), že zvířata cítí bolest stejně jako my lidé a povětšinou nám to už ani není jedno. Problémem ale mnohdy může být si bolesti zvířete vůbec všimnout.
Kočky, stejně jako psi, svou bolest skrývají. A údajně jsou v tom ještě lepší. Je tedy na nás, abychom vypozorovali změny v jejich chování. Každá kočka je jiná a má své specifické návyky, proto si musíme všímat jakýchkoli drobných odchylek od jejího běžného chování.
Zde je výčet některých situací, které běžně značí, že kočku něco bolí a zřejmě s ní může být něco v nepořádku:
čůrání nebo kálení mimo záchod, zvláště opakované a trvající několik dnů
průjem, zvracení, dýchavičnost
agrese při dotyku bolestivého místa, později i jako reakce na jakýkoli dotyk, útočnost, nemazlivost
výtok z nosu nebo očí
nadměrné lízání nějakého místa nebo naopak ztráta starosti o kožíšek
apatie, schovávání se, ztráta zájmu o hru
nechuť k jídlu
náhlá ztráta hmotnosti
špatná koordinace, kulhání
vyhýbání se pohybu, i třeba jen určitému, jako skákání nebo spaní v nějaké pozici
mňoukání nebo vrnění v neobvyklé situaci, viz. článek Záhada kočičího předení
Pokud jste některou z výše uvedených věcí zaznamenali a dělá vám starosti, je určitě dobré navštívit pro jistotu veterináře. Vždy je lepší prevence a kontrola než situaci zanedbat, nepřičítat jí důležitost. Můžeme tím kočičce ušetřit nejen bolest, ale můžeme se vyhnout i jejímu předčasnému odchodu nebo následkům na celý život.
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Víte, jak vlastně psovi teplotu změřit, nebo jaká je vůbec jeho přirozená teplota? Připravte se raději dřív, než to budete potřebovat, ať vás pak situace nezaskočí.
Toto kočičí plemeno si jen tak s žádným jiným nespletete. Má nápadně tečkovanou tabby kresbu srsti a zvláštní pružnou a plynulou chůzi. Při pohledu na ni vás okamžitě napadne spojení s leopardem.
V Choceradech na Berounsku se na ploše jednoho a půl hektaru rozkládá Les psích duší. Tento unikátní projekt má posloužit přírodě i lidem, kterým odešel čtyřnohý člen rodiny.
Při tomto svátku zamilovaných se oslavuje naše náklonnost k těm nejbližším. Mezi ty bezesporu patří i naši psí a kočičí (a samozřejmě i další) parťáci. Nezapomeňte tedy v tenhle den ani na ně!