Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Porozumět zvířeti je mnohdy snadnější než lidem. Jak jste na tom třeba vy se svojí kočkou? Rozumíte jí? Nejde v celku o nic složitého. Kočičí sdělení bývají většinou snadno čitelná a k porozumění stačí jen váš zájem a pár základních informací.
Kočka vám sama sdělí, jakou má právě náladu, nebo jestli stojí o vaši pozornost. Stačí se jen dívat a číst správně signály. K dorozumívání s námi používá vše od svého ocasu, přes postoj až k pohybům uší. Sepsala jsem vám proto pár faktů zabalených do mé osobní zkušenosti :-).
Základní ukazatel, kterým je kočka schopna vyjádřit obrovskou škálu nálad. Pokud svého chlupáče alespoň trochu znáte, určitě už podle pozice ocasu dokážete přečíst alespoň základní nálady jeho majitele:
Vzpřímený ocas kočka má, pokud vidí oblíbeného člověka nebo zvíře. Je to tehdy, když má prostě radost.
Pokud má kolem sebe ocas nehybně položený nebo stočený, nebo pokud kočce volně visí, když ji berete do náručí, znamená to naprostou uvolněnost.
V rozverné náladě zas ocas často stočí do otazníku.
Pokud s ním lehce pošvihává, je ve střehu a radí vám být na pozoru (třeba když uslyší nějaký neznámý nebo nelibý zvuk zvenčí).
V případě, že s ním trhaně pohybuje ze strany na stranu, znamená to vzrušení, ať už pozitivní, nebo negativní.
Pozor! Když s ocasem ze strany na stranu už vyloženě švihá, je pěkně rozzlobená. Dává vám najevo, že rozhodně nemá náladu a jestli to nebudete respektovat, nezasloužíte si nic jiného než jednu výchovnou packu.
Ve chvíli, kdy při švihání ocas najednou vyletí nahoru, už vám jedna výchovná zřejmě přistává - znamená to totiž, že v následujícím okamžiku zaútočí.
Pokud je ocas zdvižen jen u kořene a špička sebou cuká, jde o výhružný postoj (já ho u kočky často pozoruji, když si hraje a útočí na hračku nebo zběsile pobíhá po bytě).
A když kočičí ocas vypadá jako kominická štětka, rozhodně byste se s ní neměli jít mazlit, pokud nechcete přijít o život, nebo přinejmenším o oči - znamená to agresi, varování (zaregistrovat to můžete třeba při souboji dvou koček nebo kočky se psem, ta moje se takhle ale třeba prohání při divoké hře, kdy běhá pomalu i po stropě).
V situaci, kdy kočka švihne ocasem do strany jen jednou a většinou toto doprovodí ještě odvrácením pohledu, jste pro ni v podstatě mrtví. Dává vám tím najevo, že s vámi v tu chvíli nechce mít nic společného.
I z kočičího postoje se dá vyčíst, v jaké náladě kočka zrovna je. Je tomu podobně jako u ocasu - pokud svou kočku alespoň trochu znáte, není třeba nic moc vysvětlovat.
V případě, že se o vás kočička otírá, je nám všem asi jasné, že tím vyjadřuje náklonnost. Ale nejen to. Může nám i okolí, včetně ostatních koček, tímto způsobem říkat, že jí prostě patříme.
Trucování asi taky všichni poznáme. Nicméně moc se neliší od toho našeho - kočka se k vám prostě otočí zády.
Jelikož můj vztah s kočkou je založen z části i na zlomyslnosti (děláme si drobné naschvály, což v našem případě utužuje vzájemný vztah, něco jako mezi sourozenci), vždy mě pobaví, když se kočka snaží dělat, že se nic neděje. Třeba v případě, že jí nevyjde skok na stůl a nedůstojně a naprosto nepřijatelně ke kočičímu postavení (rozuměj na úplné špici hierarchie domácnosti a vlastně i celé sluneční soustavy) s sebou stáhne na zem (a na sebe) ubrus společně se vším, co se ještě před chvílí na stole nacházelo. Okamžitě, co se kočka vzpamatuje z šoku, párkrát se olízne a v naprostém klidu odkráčí, jako by se nic nestalo. S výrazem, že jí se to ani za mák netýká a jen doufá, že nikdo nic neviděl.
Příště vám popíšu řeč uší, očí a vůbec grimas obličeje.
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...