Název psinka je vám možná povědomý, znáte ale přesnější charakteristiku tohoto zákeřného virového onemocnění? Vezmeme to pěkně od historických kořenů po současnost.
Do Evropy byla psinka zavlečena z Ameriky. Přes oceán doputovala na starý kontinent někdy v 18. století. Tomuto agresivnímu onemocnění začali podléhat hlavně psi a norci. Na českém území se objevují záznamy o výskytu psinky po první světové válce.
Psinka má několik forem – kožní, nervovou, plicní a střevní. Ve většině případů chytí psinku štěňata, nezřídka kdy se ale přenese i na dospělého psa. Léčba zpravidla bývá náročná a velmi často neúspěšná. Spíše než nemoc vyléčit mohou veterináři pomocí léků dlouhodobě potlačit její příznaky.
Napadá kůži i vnitřní orgány
Teď si pojďme říct, jak se jednotlivé formy psinky projevují. Obecně nemoc doprovázejí horečky a nechutenství. Další příznaky už přímo souvisí s konkrétní formou psinkového onemocnění.
Jestliže se projeví psovi na kůži, dojde k jejímu zrohovatění, a popraskání – třeba na polštářcích tlapek. Jde pravděpodobně o nejméně agresivní formu nemoci.
Když psinka napadne nervovou soustavu zvířete, dochází mimo jiné ke křečím a záchvatům připomínajícím epilepsii. Na nervové soustavě se toto onemocnění někdy projevuje zároveň při formě plicní či střevní.
V rámci napadení plic dochází k zánětu dýchacích cest, který nejprve vypadá jako rýma, později se k hlenu přidává hnis a krev. Dále se u zvířete objevuje kašel.
U střevní formy psinky zvíře sužuje zvracení, průjem, ale někdy i zácpa. Dochází k zánětům mandlí, hltanu, žaludku a střev.
Jak se nemoci bránit
Inkubační doba psinky je 3 až 7 dní. K nakažení dochází například tehdy, pokud zvíře olízne předmět, který před ním olízl infikovaný tvor. Psům, kteří psinku přežijí, mohou zůstat následky ve formě zhoršeného chrupu, postižení kloubů nebo třeba občasného škubání. Onemocnění neohrožuje zdaleka jen psy, ale také například norky, lišky, vlky či fretky.
Nejúčinnější zbraní je očkování, na které bychom měli myslet už u zhruba dvouměsíčních štěňátek. Posléze je nutné vakcínu v průběhu života psa pravidelně doočkovávat.
Je jasné, že letošní Velikonoce nebudou probíhat tak, jak jsme zvyklí a některých tradic se budeme muset holt vzdát. Svátky budeme trávit doma v kruhu těch nejbližších, tak proč do toho nezapojit i naše kočičí společníky?
V době, kdy musíme trávit většinu času doma, nás i naše mazlíky může lehce přepadnout nuda. Jak nespadnout do stereotypu a volný čas využít smysluplně prací se psím parťákem? Jak pesana unavit i bez dlouhých vycházek venku?
Pobyt v karanténě znamená změnu životního stylu. Najednou je spousta času na koníčky, dodělává se, na co nebyl dříve čas, jen všechno probíhá na omezeném prostoru. S pejskem se najednou potkáváme velmi často a zjišťujeme, že se styl života změnil i...
Jaro je tu a s ním i čas na podporu imunity a detoxikaci těla. V zimě se totiž v těle hromadí nejvíce toxinů a zátěž představuje i změna počasí. Jak psí imunitu zbytečně nezatěžovat, a naopak ji podpořit?
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.