Pejska ani kočku nechcete, přesto ale toužíte po nějakém chlupatém mazlíčkovi, který se vám neztratí v náručí? Tento malý obr je pak možná právě to, co hledáte.
Rozdíl mezi cuy morčetem a ostatními druhy je patrný na první pohled. Cuy morče je mnohem robustnější a alespoň dvakrát těžší. Rozměrově se blíží spíš kočce nebo malým psům. Dlouhé může být až úctyhodných 50 cm a váží kolem 2 až 3 kg.
I když se u nás tato morčata objevila až před dvanácti lety, do Evropy se dostala v 80. letech jako exotičtí mazlíčci z Jižní Ameriky. V oblasti And se dodnes chovají na maso. Kvůli nehostinným podmínkám tu totiž není možné chovat klasická hospodářská zvířata. Z Peru pochází i jejich jméno cuy (cuyes). Vzniklo podle zvuku, který vydávají.
Dnes už díky šlechtění existují krátkosrstá i dlouhosrstá plemena cuy morčete. Říká se, že na rozdíl od ostatních morčátek, jsou “cuyíci” plašší a lekavější. Přeci jen nehrají roli domácího mazlíčka tak dlouho. Přesto ale i dnes už mohou být dobrým společníkem, pokud se mu budete dostatečně věnovat. K cizím lidem ale stále zůstanou ostražití, na rozdíl od běžných morčat, která se ráda pomazlí s kýmkoli.
Díky tomu, že jejich šlechtitelská minulost nesahá příliš daleko, nejsou morčátka přešlechtěná a zdegenerovaná, a proto jsou zdravá. Nepotřebují žádné očkování jako například králíčci. Pro dobrý zdravotní stav jim plně postačuje vhodná a vyvážená strava a čistota klece, v níž žijí.
Mají ovšem jednu genetickou vadu - polydaktilii neboli mnohoprstost. Běžné morčátko má na předních nohou 4 prsty a na zadních 3. U cuye to může být 5,6,7 a klidně i více prstů. Prst může být zcela funkční, může ale narůst i nedovyvinutý prst, který není s kostí. Takové se doporučuje odstranit. Ovšem tato vada se nemusí projevit u každého jedince.
Péče o ně se od klasických morčat vesměs neliší. Samozřejmě potřebují větší klec a dostatek pohybu. A také toho víc zbaští. Důležité je vybrat krmivo bohaté na vlákninu s málo cukry a tuky, ostatně jako u jakéhokoli morčátka.
Stejně tak se od ostatních morčat neliší v tom, že nesnášejí samotu. Vždy by se měla chovat ideálně v páru. Jsou velmi společenská a samotu berou skoro za trest. Pokud jsou samy, o to více pak potřebují pozornost svého majitele.
Pokud tedy sháníte společenského mazlíka mezi hlodavci a žádní zakrslíci vás nelákají, zkuste popřemýšlet o cuy morčeti. Třeba právě ono je to, co hledáte :).
Vánoce jsou obdobím, kdy navzdory všem informacím o správné výživě významně zvyšujeme podíl cukrů v našem jídelníčku. No, nedejte si tu vanilkový rohlíček, tu čokoládovou pacičku, tu zase kousek něčeho úplně jiného. Na každém kroku nás přitom sledují...
Ačkoli čokoláda je u lidí oblíbeným a v některých směrech i prospěšným pamlskem, na psy působí jako jed. Zejména v období Vánoc bychom na to měli myslet a nenechávat ji volně přístupnou, položenou na stole nebo na jiném pro psa dostupném místě.
Chystáte se letos na hory a svého psa samozřejmě berete s sebou? V tom případě si celou dovolenou raději pořádně promyslete. Je s ní spojených pár důležitých věcí, na které není dobré zapomínat.
Vánoce se blíží a s nimi i čas pohody a odlehčených témat na blogu, proto i já pro vás jedno mám. Víte, jak poznáte „gaučáka“? Třeba podle toho, že když se snaží skrýt před nepřítelem, dělá mu to trošku problém.
O Vánocích chceme potěšit nejen sebe, ale i naše domácí mazlíčky. Nebo chceme potěšit sebe něčím pro naše domácí mazlíčky ;) Tak jako tak vám následující seznam připomene, co jste chtěli svému psovi či kočce pořídit, a pomůže vám zvolit správně.
Hlodavci slouží jako zdroj potravy pro velkou část venkovních koček. Ty jsou na své úlovky právem pyšné a nezřídka se svou kořistí chlubí – přinášejí nám ji často ukázat i živou. Jaká rizika s sebou ale nese mrtvá či zraněná myš?...
Odborníci na tuto problematiku potvrzují, že dlouhodobý vztah se zvířaty doprovází pozitivní psychologické a fyziologické vztahy, které zlepšují celkové zdraví člověka a tím kvalitu jeho života.
V návaznosti na články Jak rozumět etiketě krmiv a Jak se vyznat v surovinách použitých v krmivu vám tentokrát stručně přiblížím požadavky kladené na uvádění živin obsažených v krmivu.
Před časem jsem pro vás napsala článek o tom, že lovecký výcvik není nutně jen záležitostí myslivců, pak jsem se za vás zeptala Ireny Schneiderové, jaké to je být lovec začátečník, a teď přišel čas vyzpovídat skutečnou profesionálku – Silvii...
Antibiotika si rozhodně zaslouží naši vděčnost, ovšem pozor – všeho moc škodí. Měla by se užívat pouze s rozumem, v opodstatněných případech a správným způsobem. To ale neznamená, že byste se jich měli obávat. Jen je dobré vědět o nich něco víc....