Formy psího strachu - je třeba rozlišovat příčinu strachu a reakci psa v dané situaci

Příčin psího strachu může být více. A prvním krokem k jeho odbourání je zjištění jeho původu a příčiny.

Příčin psího strachu může být více. A prvním krokem k jeho odbourání je zjištění jeho původu a příčiny.

Vrozený strach

Tzv. vrozená deprivace je forma strachu, se kterou se člověk zas tak často nesetkává. Objevuje se především u divokých a polodivokých psů. Setkat se s ní ale můžete třeba u psů z množírny, kde se psi nekontrolovaně množí a nejsou v kontaktu s člověkem. Tímto strachem trpěla moje první fenka. Pocházela z kauzy asi stovky psů, kteří žili sami ve vybydleném domě, bez jakéhokoli lidského dohledu. Zde hraje důležitou roli povaha rodičů. Plachost se tak může dědit po několik generací.

Psi s vrozenou deprivací jsou uzpůsobení pro život ve smečce. Od člověka na sebe dobrovolně nenechají sáhnout, při dotyku se chvějí. Prostě nestojí o kontakt s ním, snaží se mu vyhnout, často i kousáním. Nerespektují ho, neposlouchají. I takoví psi jdou pod rukama odborníků socializovat, je to ale zdlouhavý a pro psa velmi stresující proces, který ne vždy vyjde.

Vždy je tedy třeba v takové situaci velmi pečlivě zhodnotit, jestli pejska socializovat, nebo mu najít smečku, ve které bude moci dožít spokojeně i bez socializace. Pro takové psy u nás fungují organizace, které si k sobě tyto neumístitelné pejsky berou na dožití. Jsou zařazeni do smečky a mohou žít v klidu ve výběhu.

Větší šance na socializaci psů s vrozeným strachem je u štěňat. Musí se ale začít včas a ne vždy se pes strachu zbaví úplně.

Získaný strach

Takový strach pes získá týráním, šokem (špatnou zkušeností) nebo špatnou socializací ve štěněcím věku. Mezi šestým a dvacátým týdnem věku si pejsek utváří vzorce chování, které pak používá po celý život. Je tedy důležité ho v tomto věku seznamovat s co nejvíce věcmi a situacemi. Pokud bude pejsek chovaný izolovaně, nezíská zkušenosti s lidmi, ostatními psy a jinými zvířaty, situacemi, pachy, zvuky a podobně. V budoucnu na vše tedy bude reagovat nedůvěřivě, vystrašeně nebo agresivně.

Strach může pes získat špatnou výchovou, nevědomým chováním. Pokud je pes - ať už z jakéhokoli důvodu - bázlivý, potřebuje ve svém pánovi pevnou oporu. Tedy neohroženého a nezpochybnitelného vůdce smečky.  Důležité je psa v situaci, ve které se bojí, neutěšovat a nehladit. To ho upevní v přesvědčení, že má strach oprávněně. Pejskovi nejvíc prospějí jasná pravidla, cvičení základní ovladatelnosti a suverénní páníček.

Měli jste u svého pejska problém se strachem? Dokázali jste se s ním vypořádat sami, nebo jste potřebovali odbornou pomoc?

Související články

I psí mozek stárne: život se psem seniorem

Stáří se nevyhne nikomu, a bohužel ani našim čtyřnohým mazlíčkům. Čas strávený s vaším mazlíčkem utekl jako voda, z malého štěněte vyrostl statný dospělý pes, který se pomalu mění v psího důchodce. Stárnutí se ale netýká jen jeho fyzické stránky, ale...

Umí váš pes plavat?

Milujete koupání? Letní horka k němu přímo vybízí! A jak to má váš pes? Někteří psi jsou ve vodě jako doma, jiní na druhou stranu nemůžou vodu vystát nebo plavat neumí. Ať už je váš pes milovník vody, nebo ne, máme pro vás několik tipů, jak psa s...

Lékárnička první pomoci pro psy

Letní dobrodružství v přírodě si většina psích majitelů nenechá ujít. Není přece nic lepšího než společná dovolená či túra. Kromě cestovní misky na vodu a dostatku jídla na dodání energie by vám v seznamu cestovní výbavy neměla chybět ani speciální...

Jezevčíci – malí vzrůstem, ale velcí duchem

Jezevčíci jsou malí, ale temperamentní psíci, kteří levou zadní ovládnou celou domácnost. Mají ale své kouzlo, a pokud neustoupíte ve výcviku, budou vám tito chytří parťáci dělat velkou radost. Mezi milovníky jezevčíků se řadí také naše ambasadorka...