Formy psího strachu - je třeba rozlišovat příčinu strachu a reakci psa v dané situaci

Příčin psího strachu může být více. A prvním krokem k jeho odbourání je zjištění jeho původu a příčiny.

Příčin psího strachu může být více. A prvním krokem k jeho odbourání je zjištění jeho původu a příčiny.

Vrozený strach

Tzv. vrozená deprivace je forma strachu, se kterou se člověk zas tak často nesetkává. Objevuje se především u divokých a polodivokých psů. Setkat se s ní ale můžete třeba u psů z množírny, kde se psi nekontrolovaně množí a nejsou v kontaktu s člověkem. Tímto strachem trpěla moje první fenka. Pocházela z kauzy asi stovky psů, kteří žili sami ve vybydleném domě, bez jakéhokoli lidského dohledu. Zde hraje důležitou roli povaha rodičů. Plachost se tak může dědit po několik generací.

Psi s vrozenou deprivací jsou uzpůsobení pro život ve smečce. Od člověka na sebe dobrovolně nenechají sáhnout, při dotyku se chvějí. Prostě nestojí o kontakt s ním, snaží se mu vyhnout, často i kousáním. Nerespektují ho, neposlouchají. I takoví psi jdou pod rukama odborníků socializovat, je to ale zdlouhavý a pro psa velmi stresující proces, který ne vždy vyjde.

Vždy je tedy třeba v takové situaci velmi pečlivě zhodnotit, jestli pejska socializovat, nebo mu najít smečku, ve které bude moci dožít spokojeně i bez socializace. Pro takové psy u nás fungují organizace, které si k sobě tyto neumístitelné pejsky berou na dožití. Jsou zařazeni do smečky a mohou žít v klidu ve výběhu.

Větší šance na socializaci psů s vrozeným strachem je u štěňat. Musí se ale začít včas a ne vždy se pes strachu zbaví úplně.

Získaný strach

Takový strach pes získá týráním, šokem (špatnou zkušeností) nebo špatnou socializací ve štěněcím věku. Mezi šestým a dvacátým týdnem věku si pejsek utváří vzorce chování, které pak používá po celý život. Je tedy důležité ho v tomto věku seznamovat s co nejvíce věcmi a situacemi. Pokud bude pejsek chovaný izolovaně, nezíská zkušenosti s lidmi, ostatními psy a jinými zvířaty, situacemi, pachy, zvuky a podobně. V budoucnu na vše tedy bude reagovat nedůvěřivě, vystrašeně nebo agresivně.

Strach může pes získat špatnou výchovou, nevědomým chováním. Pokud je pes - ať už z jakéhokoli důvodu - bázlivý, potřebuje ve svém pánovi pevnou oporu. Tedy neohroženého a nezpochybnitelného vůdce smečky.  Důležité je psa v situaci, ve které se bojí, neutěšovat a nehladit. To ho upevní v přesvědčení, že má strach oprávněně. Pejskovi nejvíc prospějí jasná pravidla, cvičení základní ovladatelnosti a suverénní páníček.

Měli jste u svého pejska problém se strachem? Dokázali jste se s ním vypořádat sami, nebo jste potřebovali odbornou pomoc?

Související články

Pes diabetik – jak se o něj starat

Cukrovka není jen velmi rozšířené tzv. civilizační onemocnění u lidí, ale mohou jí trpět i naši čtyřnozí parťáci. Odhaduje se, že cukrovkou trpí zhruba 1 pes z 200. Pokud si ten váš od veterináře odnese tuto diagnózu, nebojte, není to konec světa....

Vyvracíme mýty ve výživě psů

Výživa psů je opředena celou řadou mýtů a polopravd. V tomto článku společně s nutričním specialistou Britu, Martinem Kvášem, uvádíme na pravou míru nejčastější mýty, které kolem psí výživy kolují. Jak je to s těmito mýty doopravdy?   

Zásady správného krmení psů

Chovatelé psů si dnes již většinou velmi pozorně hlídají správné složení a kvalitu krmiva, které dávají svým domácím mazlíčkům. Kromě toho je u krmení potřeba dodržovat také několik zásad, které pomohou zabránit mnoha nepříjemnostem, jako jsou...