V tomto cyklu se seznámíme se slavnými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití dokázali. Antis byl příslušník 311 Československé bombardovací perutě a byl vyznamenaný za statečnost při službě během 2. světové války.
Antis, známý také jako Ant, byl německý ovčák narozený roku 1939. Jeho osud hrdiny ale už ve štěněcím věku visel na vlásku a místo vojenské kariéry ho málem stihla smrt. Našla ho totiž v opuštěné stodole na německém území posádka anglického sestřeleného letadla - český palubní střelec a francouzský pilot. Aby je Němci nenašli, chtěli muži štěně zabít. Místo toho si ho ale střelec Bozděch schoval pod bundu a společně se dostali do bezpečí lesa, kde už je našli francouzští vojáci a převezli je na základnu. Tam se Bozděch rozhodl psa pojmenovat po sovětském bombardovacím letounu ANT-40, které používalo francouzské letectvo.
Než se Bozděch s Antisem dostali do Anglie, zažili spolu plno dobrodružství čítající Antisův první let bombardérem, zajetí na italské lodi nebo propašování štěněte na uhelnou loď. Nakonec se ale oba dostali do československého vojenského tábora v Cholmondeley, byli přijati do služeb dobrovolnické zálohy Royal Air Force a následně byli převeleni k 311. československé bombardovací peruti.
Roku 1940 Antis pomohl zachránit pět životů při hledání přeživších po bombardování v Liverpoolu, přestože byl sám zraněný. Poté začal Antis létat se svým pánem v zadní kulometné věži. Nejdříve tajně, po čase ale vše vyplavalo na povrch, pes dostal k létání povolení a velitel perutě mu dokonce nechal vyrobit vlastní kyslíkovou masku. Antis se s Bozděchem účastnil asi 30 misí, byl několikrát zraněn a přežil i nouzové přistání. Navíc je to jediný pes, o kterém je známo, že během 2. světové války létal v bombardéru.
Antis však s hrdinskými činy nepřestal ani po válce. Bozděch se po jejím skončení vrátil do Československa, po několika letech byl ale označen za zrádce, a proto se rozhodl znovu vlast opustit. Antis jeho a několik dalších uprchlíků pomohl provést kolem pohraničních nástrah a dovedl je až do americké zóny v Německu. Odtud se pak Bozděch i s Antisem vrátil do Británie. Zde se dožil po Bozděchově boku třinácti let a byl pohřben na zvířecím hřbitově se všemi vojenskými poctami. Jeho pán si poté už žádného psa nikdy nepořídil, i přes naléhání svých dětí.
V roce 1949 byla Antisovi udělena britská válečná medaile Marie Dickinové, jako jednomu z prvních zvířat, které nepocházelo z Británie. Toto vyznamenání je obdoba Viktoriina kříže, uděluje se zvířatům, která projevila mimořádnou statečnost ve válečné službě. Mimo to byl Antisovi údajně udělen i Československý válečný kříž. Jeho příběh se stal i námětem několika knih.
Je jasné, že letošní Velikonoce nebudou probíhat tak, jak jsme zvyklí a některých tradic se budeme muset holt vzdát. Svátky budeme trávit doma v kruhu těch nejbližších, tak proč do toho nezapojit i naše kočičí společníky?
V době, kdy musíme trávit většinu času doma, nás i naše mazlíky může lehce přepadnout nuda. Jak nespadnout do stereotypu a volný čas využít smysluplně prací se psím parťákem? Jak pesana unavit i bez dlouhých vycházek venku?
Pobyt v karanténě znamená změnu životního stylu. Najednou je spousta času na koníčky, dodělává se, na co nebyl dříve čas, jen všechno probíhá na omezeném prostoru. S pejskem se najednou potkáváme velmi často a zjišťujeme, že se styl života změnil i...
Jaro je tu a s ním i čas na podporu imunity a detoxikaci těla. V zimě se totiž v těle hromadí nejvíce toxinů a zátěž představuje i změna počasí. Jak psí imunitu zbytečně nezatěžovat, a naopak ji podpořit?
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
https://krmivo-brit.cz/cs/breed-catalog/pincove-kniraci-plemena-molossoidni-a-svycarsti-salasnicti-psi/tibetska-doga Čas od času narazíte na příběh opuštěného psa, co se přidá k člověku při jeho větším či menším dobrodružství. Meře její dobrodružství...
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
