Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s dospělými psy, jako je moje Kulajda. Jak je vychovat nebo převychovat, aby jejich zdraví neohrožovaly „pochoutky“ z chodníků?
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s dospělými psy, jako je moje Kulajda. Jak je vychovat nebo převychovat, aby jejich zdraví neohrožovaly „pochoutky“ z chodníků?
Jistě, člověk se musí mít neustále na pozoru. Pokud víte, že váš pes do sebe nacpe cokoli, mějte ho raději na vodítku nebo ho berte ven s košíkem (nejlépe s dvojitým dnem). Zároveň se ho ale snažte nebezpečného zlozvyku zbavit. I já jsem odmalička Kulajdě zakazovala jíst, co našla na ulici. Věřila jsem, že ji odradí nepříjemné páčení zbytků úlovku z pusy, okřiknutí, cuknutí vodítkem nebo plácnutí přes zadek. Jenomže – a mnozí z vás mi to jistě potvrdí – některým psům to za to stejně stojí. Nakonec se Kulajda naučila povel „Nech to!“. Ten ve většině případů funguje a ona skutečně (byť s těžkým srdcem) sousto vyplivne. Ale jak jí zabránit, aby ho vůbec vzala do tlamky? Stačí jen olíznutí a otrava může být na cestě.
Zeptala jsem se výživáře a zkušeného cvičitele psů spolupracujícího s Britem – inženýra Kváše. Poradil mi metodu, která se mu osvědčila nejvíc:
Výcvik by měl začínat doma, nejlépe v klidné místnosti. Před psa položte jeho oblíbený pamlsek. Jakmile ho chce sníst, zakryjte pamlsek rukou a řekněte „moje“. Když se vám pes nedobývá pod ruku, pochvalte ho a odměňte. Tento postup několikrát opakujte, dokud si pes nespojí, že pamlsek na zemi je „moje“ a přestane o něj jevit zájem. Je ale důležité sebrat občas pamlsek ze země a dát ho psovi s povelem „můžeš“. Jakmile si vezme pamlsek z ruky, náramně ho pochvalte. Tím si osvojí, že nalezený pamlsek může jíst pouze z mé ruky a pouze ode mne.
Když už to máte doma nacvičené, můžete to zkoušet i venku. Nejdřív výcvik probíhá stejným způsobem:
Pamlsek je na zemi a pes ho chce sníst – povel „moje“.
Pamlsek je na zemi a pes se o něj nezajímá – velká pochvala.
Pamlsek máte (občas) v ruce a pes ho sní po povelu „můžeš“ – velká pochvala.
Až pak následuje nácvik „na volno“. Připravte na zem několik pamlsků a pejska nechte, aby je sám našel. Jakmile chce některý z nich sebrat, zavelte „moje“. Pokud se o ně nezajímá, pochvalte ho a odměňte z ruky. V této fázi už pejskovi nedávejte nic ze země, aby se naučil, že dobroty se venku nesbírají.
Čím častěji budete při procházkách nacvičovat, tím lépe a rychleji si pes zafixuje povel „moje“. Ale to neznamená, že ho nenecháte nic očichat. Prozkoumání nalezených předmětů je pro psa úplně normální a zpestřuje mu den. Takže povel „moje“ používejte pouze tehdy, když se u svého pokladu zdrží delší dobu.
Tímto způsobem můžete pracovat i se starším psem, jen vám to holt dá trochu víc práce. Ale zase vám to ušetří nervy :)
No a co dělat, když pes přece jenom někde něco sní a nevypadá ve své kůži? Radili jste mi použít detoxikační gel, který na sebe naváže toxické látky. A pro případ přistižení mazlíka, jak do sebe cpe třeba tabulku čokolády, jste mi doporučili peroxid vodíku (1ml/kg váhy psa) na vyvolání zvracení. Pevně ale doufám, že se nikdo z nás nedostane do situace, kdy by musel tyto prostředky svému psovi dát.
Přeji vám úspěšný výcvik a hlavně žádné otravy!
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Toto kočičí plemeno si jen tak s žádným jiným nespletete. Má nápadně tečkovanou tabby kresbu srsti a zvláštní pružnou a plynulou chůzi. Při pohledu na ni vás okamžitě napadne spojení s leopardem.
Víte, jak vlastně psovi teplotu změřit, nebo jaká je vůbec jeho přirozená teplota? Připravte se raději dřív, než to budete potřebovat, ať vás pak situace nezaskočí.
V Choceradech na Berounsku se na ploše jednoho a půl hektaru rozkládá Les psích duší. Tento unikátní projekt má posloužit přírodě i lidem, kterým odešel čtyřnohý člen rodiny.
Při tomto svátku zamilovaných se oslavuje naše náklonnost k těm nejbližším. Mezi ty bezesporu patří i naši psí a kočičí (a samozřejmě i další) parťáci. Nezapomeňte tedy v tenhle den ani na ně!
Je vaše kočka nemocná, ve stresu nebo má jiný důvod, proč nechce jíst? Tady je pár tipů, jak opět nastartovat její apetit.
Věděli jste, že psi dokáží diagnostikovat rakovinu v jejím nejrannějším stádiu, dokonce dřív, než přístroje? V tom tkví obrovský potenciál, mohlo by to totiž vést k novým neinvazivním a levným způsobům, jak tuto nemoc odhalit.
Tenhle roztomilý mini psík má milou a veselou povahu. Jde o poměrně nové plemeno a do obliby se tak teprve dostává. Má ale vše, co se očekává od společenského psa, nevšední vzhled a jako bonus při svém vzrůstu není náročný na místo. Myslím, že časem si...
Znáte tuto přírodní metodu terapie, kterou dnes už můžete dopřát nejen sobě, ale i svému kočičímu mazlíkovi? Zajímá vás, co je zač a k čemu je dobrá?
Už jste si někdy tuhle otázku položili? Buď jen tak ze zvědavosti, nebo s úvahou, jestli by to zvládl i váš parťák? Tady se dozvíte základní informace o tom, jakou pro to musí mít pes povahu, co zvládat a jak s canisterapií začít.
