Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Věděli jste, že takové hlídky existují? Můžete se do nich zapojit i vy. Zmínku o tom, že nějaké takové hlídky existují, jsem poprvé zaslechla letos na dovolené při přechodu Šumavy. A musela jsem si samozřejmě zjistit víc!
Smyslem vlčích a rysích hlídek je monitoring ohrožených druhů. Dnes nejde jen o vlky, rysy a medvědy, od roku 2003 se sledují i další chráněné druhy, jako je tetřev hlušec, jeřábek lesní, vydra říční, nebo třeba i kočka divoká. Název vlčí nebo rysí hlídka se tedy dnes používá hlavně z tradice a k odlišení územního působení. Rysí hlídky působí na Šumavě a v Jeseníkách, protože vlci se zde prakticky nevyskytují a do vlčí hlídky se můžete zapojit v Beskydech nebo Bílých Karpatách, tam je monitoring zaměřen na vlky, rysy i medvědy.
A o co tedy vůbec jde? Jedná se o speciálně proškolené dobrovolníky od 15 let věku, kteří monitorují výskyt šelem a svým neustálým pohybem v oblastech jejich výskytu odrazují potenciální pytláky. Hlavní funkcí monitoringu je zjišťování pobytových znaků šelem. Dobrovolníci tedy v terénu vyhledávají jejich stopy, trus a srst. Tyto znaky pobytu slouží správě CHKO a Akademii věd ČR k dalším výzkumům.
Mimo fotografické dokumentace, dráhy stop a sběru trusu či srsti dobrovolníci také zaznamenávají zachovalé a cenné lesní porosty jako možné oblasti výskytu velkých šelem a vzácných lesních živočichů. Dokumentují újedí - to jsou masité návnady kladené myslivci v blízkosti posedů, veterinární zákon tyto návnady výslovně zakazuje. Zjišťují také pokusy o nelegální lov, nebo mezi obyvateli a návštěvníky CHKO vyvracejí nepravdivé mýty o nebezpečnosti velkých šelem pro člověka. Dále spolupracují s místní správou CHKO. Aktivita hlídek je zesílena na podzim a v zimě, kdy jsou šelmy nejčastěji zabíjeny.
S myšlenkou založení dobrovolnických hlídek přišel před mnoha lety ostravský zoolog a ochranář Ludvík Kunc. Když se v 90. letech 20. století v Beskydech objevili vlci, strhla se proti nim vlna odporu a byli nelístostně stříleni. Arogance pytlačících myslivců rostla, ale jejich činy byly prakticky neprůkazné. S příchodem prvních rysů do Beskyd se Ludvík Kunc rozhodl využívat stejnou taktiku - jestliže je téměř nemožné s jistotou prokázat pytláctví, pak pro příště nebude mít jistotu ani pytlák, že byl jediným svědkem svého činu: „Když jsem s tím začal, žilo u nás jen pár rysů. A protože jsou Beskydy přeci jen rozsáhlé území, vybral jsem si oblast Smrku a Kněhyně, kde se mi to zdálo rysům nejbližší. Měl jsem dost času, takže jsem tudy procházel dvakrát třikrát týdně. Tlapal jsem všude. Polesný, co tam tehdy byl, mi říkal, že mi hlavu ustřelí, byl vzteky bez sebe, a to jenom proto, že jsem tam byl pořád. A o to mi šlo, aby nikdo z těch lidí neměl jistotu, že jsou v lese sami.“ Dnes vlčí a rysí hlídky koordinuje hnutí DUHA ve spolupráci se správami CHKO.
Pokud byste se do hlídek chtěli zapojit, stačí si vybrat, do jakých hor chcete, dané hlídce napsat a domluvit se na termínu. Na podzim se pak můžete zúčastnit úvodního semináře, kde se dozvíte vše potřebné o organizaci a průběhu hlídek, o problematice ochrany velkých šelem a rozpoznávání jejich pobytových znaků. Na podzim, v zimě a předjaří už pak můžete vyrazit na společnou akci hlídky, kdy se na základně v horách (menší chatu) sjede asi 15 lidí, rozdělí se na menší skupinky a dohodnou si trasy na další den. Brzy ráno se vyráží na celodenní mapovací pochůzku do terénu, kdy hlídkaři hledají především stopy, trus, strženou kořist šelem či nelegální masité návnady a večer nebo v noci po návratu svá pozorování a nálezy popíšou v záznamu z pochůzky.
Společné akce bývají různě dlouhé, od víkendových po celotýdenní a i náročnost pochůzek se přizpůsobí možnostem každého a v každé skupině bývá zkušený hlídkař. Dostanete i potřebné vybavení pro monitoring. Nemusíte se tedy bát, že by to bylo nad vaše síly. Mě tedy hlídky dost zaujaly, takže je možné, že se spolu na nějaké potkáme :).
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...