Obutí pro psy aneb tlapky v bezpečí
V létě jsme vyrazili s chlupáči na horskou dovolenou. A ačkoli jsem já sama na blogu už nakousla, jak je důležité pečovat o tlapky psa nejen v létě, byla jsem překvapená kolik jsem letos potkala pejsků s botami.
V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes vám představím ostrovy, kde žije víc koček než lidí.
V Japonsku najdete hned několik kočičích ostrovů, asi tak tucet. Říká se jim tak proto, že kočičí populace zde vysoce přesáhla tu lidskou. Jedním z takových ostrovů je Aoshima. Zde žije přibližně 8x více koček než lidí. Jde o malinkatý ostrůvek dlouhý jen asi kilometr a půl.
Lidé na ostrov začali vozit kočky před 380 lety, aby se zbavili myší, které trápily rybářské lodě. V roce 1945 zde ještě žilo na 900 lidí. Dnes tu ale najdete jen 16 lidí, převážně důchodců, kterým se po druhé světové válce nepodařilo najít práci. Koček tu ale žije přes 140 a místní říkají, že je to tu pro ně ráj.
Kočky krmí hlavně turisté, kterých tu není zrovna málo. No řekněte, kdo z vás by nechtěl vidět ostrov plný koček :). Chlupáči tu okupují hlavně opuštěné domy nebo se předvádí v rybářské vesničce. A nejsou nijak vybíravé. Přežívají hlavně na rýžových kuličkách, energetických tyčinkách nebo bramborách. Žijí tu ale beze strachu z přirozených predátorů. Avšak nedávno byli obyvatelé ostrova nuceni požádat o pomoc. V zimě zde turistický ruch kvůli rozbouřenému moři utichl a tak kočky začaly hladovět. Po výzvě začalo krmení proudit z celého Japonska a kočky prý nikdy nebyly šťastnější.
Na ostrově nenajdete žádné auto ani obchod, restauraci nebo jen stánek s občerstvením. Dvakrát denně sem jezdí trajekt s limitem 34 návštěvníků denně a kočičí milovníci si nestěžují.. Kočičí populace se tu začala nekontrolovaně rozmnožovat asi před 10 lety, kdy počet zde žijících lidí klesl a nebyl nikdo, kdo by počet koček redukoval. Dnes je tu asi jen 10 kastrovaných koček.
Galerii Thomase Petera si můžete prohlédnout zde.
Druhým kočičím ostrovem je Tashijorima. I zde se populace po druhé světové válce snížila z 1000 asi na 100 obyvatel. Většina z nich se živí rybolovem nebo v turistickém průmyslu. Zde už naproti Aoshimě najdete několik značených turistických tras i nějaké to bistro.
I když v roce 2011 postihlo ostrov tsunami a přineslo s sebou mnoho škod, kočičí populace tuto katastrofu přežila téměř netknutě. Sem byly kočky naváženy také kvůli myším, které v tomto případě neterorizovaly rybářské lodě, ale bource morušového, housenku chovanou pro hedvábí. Časem začalo lidí na ostrově ubývat, zatímco nekastrovaná populace koček se rozrůstala. Dnes 6x převyšuje tu lidskou.
Tady lidé věří, že krmení koček přinese bohatství a štěstí. Podle této tradice zde postavili i kočičí svatyni, známou jako Neko-Jinja. Nachází se zhruba ve středu ostrova, mezi dvěma vesnicemi. Kočky chodívaly žebrat do hostinců za rybáři, kteří se tu zdržovali přes noc. Ti si časem pro kočky vyvinuli slabost a začali jim přisuzovat věštecké schopnosti. Podle jejich chování určovali, jaké bude počasí nebo hojnost ryb.
Taky byste se chtěli, stejně jako já, na některý z kočičích ostrovů podívat?
V létě jsme vyrazili s chlupáči na horskou dovolenou. A ačkoli jsem já sama na blogu už nakousla, jak je důležité pečovat o tlapky psa nejen v létě, byla jsem překvapená kolik jsem letos potkala pejsků s botami.
V předchozím článku o výběru postrojů pro naše chlupáče, jsem se zaměřila především na to, jaké typy jsou k dostání a jak se od sebe liší. Dneska bych se s vámi ale chtěla podělit o to, co vlastně předchází samotnému pořízení této šikovné alternativy...
Není žádnou novinkou, že postavení psa prošlo v posledních desítkách let výraznou proměnou a dnes je pes brán jako další člen rodiny. Také není nijakým překvapením, že pes potřebuje pro svou správnou výchovu a zdravý psychický vývoj autoritu a řád,...
Také už jste řešili, jak na to nejen se skladováním (suchého) krmiva během letních pařáků? Anebo třeba na cestách? Pro mě je to teď víc jak aktuální téma. Doma máme sice příjemné teploty a tak nehrozí nic ani našim chlupáčům, ani jejich granulím. Blíží...
Taky vás zajímá, co dělá váš pes, když nejste doma? Už jsme tu společně nakousli téma pes a práce, jelikož ne vždy můžu svého chlupáče vzít s sebou. A teď když mám psy dva, musím počkat, až se škvrně trochu vyřádí, než začnou zase oba chodit pěkně se...
Voda je základ života a obzvláště v létě je důležitá pro všechny živé tvory. To platí nejen pro psy a kočky, ale i pro naše malé čtyřnohé kamarády hlodavce. A jak jsou na tom ti nejmenší?
Náš nový chlupáč do party teprve objevuje svět. To, co však objevil rychle, je vášeň pro míčky všeho druhu. Zabaví se s nimi i celé hodiny. A ještě než jsem začala učit povel “přines”, tak už jsem měla aportovaný balónek zpátky v ruce, na kterou...
Postroj pro psa - pro někoho stále novinka, pro mě dnes už samozřejmost. I když musím přiznat, že do nedávna i můj chlupáč disponoval jen klasickou sadou obojek - vodítko. Jenže pak jsem se začala trochu více zajímat o canicross a dogtrekking a tam se...
Sama se nepovažuji za kdovíjakou znalkyni hlodavců a tak se vždy snažím využít každou příležitost dozvědět se něco nového o péči o tyto malá čtyřnohá stvoření. Když mi můj kamarád Michal řekl, že si pořídil morče, hned jsem si u něj domluvila návštěvu,...
Léto a především letní vycházky já i můj chlupáč milujeme. Ovšem to, co máme rádi o něco méně, jsou teploty, ve kterých se nedá vyjít ani ven. Rozpálený betonový chodník, rozteklý asfalt na silnici, vyprahlá půda a seschlá tráva. To vše dělá život můj...
Přišlo to z nenadání. Na facebookové stránce jednoho útulku na mě vykoukla dvě krásná očička, která hledala nový domov. Ten původní byl bohužel nevyhovující. A tak jsme za pár dní s přítelem vyrazili a ještě ten samý den neplánovaně rozšířili naší psí...
V létě trávím maximum času venku a především o víkendech chodíme s přáteli a jejich psy na společné venčící výlety. V naší rozmanité smečce jsou i pejsci, které pracovně nazývám “vysavači” všeho, co se venku povaluje. Bohužel jsme tak již párkrát s...