I psi mají své strašáky. Jak překonat psí bázlivost?

Vím, že někteří psi mohou být plašší od přírody, jiní mohou mít špatnou zkušenost jak s lidmi, tak i se zástupci vlastního druhu. Bázlivost může být jak vrozená, tak i “naučená” během života v reakci na určité podněty. Pes se může bát nových věcí a lidí, ale i v jen v konkrétních situacích, které má spojené s negativním zážitkem. Tím může být například napadení jiným psem, ale i to, že mu z ničeho nic metr bouchne petarda téměř pod tlapkami.

Můj první pes byl nebojsa a nerozhodil ho ani novoroční ohňostroj. Druhý chlupáč se celý život nejvíce bál rachotících kufrů na kolečkách a bouřek. Stávající čtyřnohý parťák byl pěkný strašpytel asi do jednoho roku věku, pak se to jako mávnutím proutku zlomilo. Nejnovější přírůstek do naší smečky měl zpočátku strach z vysavače. Každý pes může mít nějaké svého strašáka, o kterém nemusíme ani dlouhou dobu vědět. Může se projevit až časem, když to nejméně nečekáme.

Spouštěčem takového “strašáka” může být i jen změna prostředí nebo nová situace. Magickou formulí je SOCIALIZACE. V těsném závěsu následují výchova a výcvik, kde nejdůležitější roli hraje sám majitel a jeho reakce. Když malého psíka, který se bojí svých větších konkurentů, budete brát při každém setkání s “obry” do ruky, zaděláváte si na problém. Takový pes se pak nikdy svého strachu nezbaví, nebude mít sebedůvěru, ani důvěru k okolí - vždycky bude spoléhat na páníčkovu náruč.

Pokud si pořizujete psa poprvé, jedna z prvních rad, kterou byste měli dostat je: Čím dříve a s čím více podněty štěně seznámíte, tím lépe. A pokud bude štěně bojácné, alespoň včas zachytíte problém v jeho zárodku. Když jsem si pročítala otázky a odpovědi v psích poradnách, zjistila jsem, že nejčastější chybou majitelů je utěšování psa, když projeví strach. Alfa samec by měl být naopak oporou a ideálně zachovat klid a tvářit se, že se nic neděje. A zvyk je železná košile - pes tak zjistí, že jeho panika je často zcela zbytečná.

Například náš malý problém s luxováním jsem vyřešila tím, že jsem nejdřív dala vysavač doprostřed místnosti. Štěně chodilo s nedůvěrou okolo. Po chvilce jsem k vysavači přistoupila a nahlas říkala: Je to kamarád, žádné strachy. Zpočátku luxování doprovázel štěkot a já klidným tónem jako zaseknutá deska opakovala, že je to náš kamarád a sem tam jsem vysavač “pohladila” se slovy: Ty jsi ale šikovný. To ve štěněti probouzelo zájem, pak jednou přišlo vysavač očuchat - a hádejte, přežilo to. Následovala radost i úleva, a já psa hned odměnila, že i on je moc šikovný. Dnes už malého chlupáče nechává “rival” v podobě vysavače zcela klidným.

Já osobně bych tedy poradila, jakmile odhalíme, že má pes nějakého svého strašáka, hned s ním začít trénovat. Pes potřebuje jistotu, důležitá je tedy výchova a výcvik základní poslušnosti, ale i jasná pravidla. Pes potřebuje ale i ulevit od napětí, ideální je pořádná procházka, hra i odměňování. S tréninkem mohou pomoct i na cvičáku, kde je pes jednak v kolektivu dalších psů, ale i lidí. Je možné se například domluvit s cvičitelem a ostatními majiteli a věnovat vždy pět deset minut nácviku v pro zvíře stresových situacích, např. při kontaktu s cizími lidmi.

No a na závěr ještě jedna rada, a sice prevence. Když se pes bojí cyklistů, nepůjdu s ním na cyklostezku, dokud v něm kolo bude vyvolával paniku. I pes svůj strach může překonat, má-li vaší oporu!