V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes vám představím ostrovy, kde žije víc koček než lidí.
V Japonsku najdete hned několik kočičích ostrovů, asi tak tucet. Říká se jim tak proto, že kočičí populace zde vysoce přesáhla tu lidskou. Jedním z takových ostrovů je Aoshima. Zde žije přibližně 8x více koček než lidí. Jde o malinkatý ostrůvek dlouhý jen asi kilometr a půl.
Lidé na ostrov začali vozit kočky před 380 lety, aby se zbavili myší, které trápily rybářské lodě. V roce 1945 zde ještě žilo na 900 lidí. Dnes tu ale najdete jen 16 lidí, převážně důchodců, kterým se po druhé světové válce nepodařilo najít práci. Koček tu ale žije přes 140 a místní říkají, že je to tu pro ně ráj.
Kočky krmí hlavně turisté, kterých tu není zrovna málo. No řekněte, kdo z vás by nechtěl vidět ostrov plný koček :). Chlupáči tu okupují hlavně opuštěné domy nebo se předvádí v rybářské vesničce. A nejsou nijak vybíravé. Přežívají hlavně na rýžových kuličkách, energetických tyčinkách nebo bramborách. Žijí tu ale beze strachu z přirozených predátorů. Avšak nedávno byli obyvatelé ostrova nuceni požádat o pomoc. V zimě zde turistický ruch kvůli rozbouřenému moři utichl a tak kočky začaly hladovět. Po výzvě začalo krmení proudit z celého Japonska a kočky prý nikdy nebyly šťastnější.
Na ostrově nenajdete žádné auto ani obchod, restauraci nebo jen stánek s občerstvením. Dvakrát denně sem jezdí trajekt s limitem 34 návštěvníků denně a kočičí milovníci si nestěžují.. Kočičí populace se tu začala nekontrolovaně rozmnožovat asi před 10 lety, kdy počet zde žijících lidí klesl a nebyl nikdo, kdo by počet koček redukoval. Dnes je tu asi jen 10 kastrovaných koček.
Galerii Thomase Petera si můžete prohlédnout zde.
Druhým kočičím ostrovem je Tashijorima. I zde se populace po druhé světové válce snížila z 1000 asi na 100 obyvatel. Většina z nich se živí rybolovem nebo v turistickém průmyslu. Zde už naproti Aoshimě najdete několik značených turistických tras i nějaké to bistro.
I když v roce 2011 postihlo ostrov tsunami a přineslo s sebou mnoho škod, kočičí populace tuto katastrofu přežila téměř netknutě. Sem byly kočky naváženy také kvůli myším, které v tomto případě neterorizovaly rybářské lodě, ale bource morušového, housenku chovanou pro hedvábí. Časem začalo lidí na ostrově ubývat, zatímco nekastrovaná populace koček se rozrůstala. Dnes 6x převyšuje tu lidskou.
Tady lidé věří, že krmení koček přinese bohatství a štěstí. Podle této tradice zde postavili i kočičí svatyni, známou jako Neko-Jinja. Nachází se zhruba ve středu ostrova, mezi dvěma vesnicemi. Kočky chodívaly žebrat do hostinců za rybáři, kteří se tu zdržovali přes noc. Ti si časem pro kočky vyvinuli slabost a začali jim přisuzovat věštecké schopnosti. Podle jejich chování určovali, jaké bude počasí nebo hojnost ryb.
Taky byste se chtěli, stejně jako já, na některý z kočičích ostrovů podívat?
Výcvik mladého chlupáče je vážná věc. To, co se pes naučí ve štěněčím věku, už se pak hůře napravuje. Učením a tréninkem se také vytváří a upevňuje vzájemný vztah mezi psem a člověkem. Naše Roza je vážně ďábel a proto jsem se rozhodla výchovu...
O tom, že kočky jsou hravá stvoření, není pochyb. Naši kočičáci jsou toho živým důkazem. A jaké hry a hračky jsou jejich nejoblíbenější?
Pokud vás stejně jako mě čeká “last minute” dovolená, asi se shodneme, že první otázka, kterou si klademe, zní – S nebo BEZ? Jako pejskařům je vám určitě jasné, že myslím se psem nebo bez psa. Obvykle samozřejmě vyhrává první varianta a logicky proto...
Psi a vše kolem nich jsou mojí zálibou již od dětství, a tak není s podivem, že se volných chvilkách ráda pídím po tom, co se nového děje v kynologii. A tak vás asi nepřekvapí, že jsem si pro vás dnes přichystala článek o poměrně nové metodě výcviku...
Strašák všech majitelů psů. O čem je řeč? O přetočení žaludku neboli torzi. V naší rodině jsme vždycky měli spíše větší plemena psů jako například vlkodava. A tohle byla jedna z věcí, která byla naší noční můrou, neboť ti na to trpí obecně více, než...
Dnes se s vámi podělím o další ze střípků z mého života s novým psím členem rodiny, naší nezkrotnou a nohatou Rozinkou. Rozinka je kříženka a pochází z tak zvané “hromadírny”.
Také váš pes rád “loví” okolo poletující hmyz? A také vám v létě trne v zádech, když chňape po vosách a včelách nebo i sršních? A jak poznat, jestli má člověk doma psího alergika? Pozor bychom si měli dávat i teď v září, kdy vosy obhlíží popadané ovoce.
V létě jsme vyrazili s chlupáči na horskou dovolenou. A ačkoli jsem já sama na blogu už nakousla, jak je důležité pečovat o tlapky psa nejen v létě, byla jsem překvapená kolik jsem letos potkala pejsků s botami.
V předchozím článku o výběru postrojů pro naše chlupáče, jsem se zaměřila především na to, jaké typy jsou k dostání a jak se od sebe liší. Dneska bych se s vámi ale chtěla podělit o to, co vlastně předchází samotnému pořízení této šikovné alternativy...
Není žádnou novinkou, že postavení psa prošlo v posledních desítkách let výraznou proměnou a dnes je pes brán jako další člen rodiny. Také není nijakým překvapením, že pes potřebuje pro svou správnou výchovu a zdravý psychický vývoj autoritu a řád,...
Také už jste řešili, jak na to nejen se skladováním (suchého) krmiva během letních pařáků? Anebo třeba na cestách? Pro mě je to teď víc jak aktuální téma. Doma máme sice příjemné teploty a tak nehrozí nic ani našim chlupáčům, ani jejich granulím. Blíží...
Taky vás zajímá, co dělá váš pes, když nejste doma? Už jsme tu společně nakousli téma pes a práce, jelikož ne vždy můžu svého chlupáče vzít s sebou. A teď když mám psy dva, musím počkat, až se škvrně trochu vyřádí, než začnou zase oba chodit pěkně se...
