Pískomil je zvířátko, které nesnáší samotu

Roztomilé pískomily jsem jako malá vždycky obdivovala v pražské ZOO. Zatímco mladší bratr chtěl vždycky pospíchat na slony, hrochy, lvy a tygry, mě nejvíc bavila ta zvířata, která obvykle stojí stranou největšího zájmu návštěvníků. Kdybych neměla doma na můj vkus a časové možnosti zvířat až moc, tak bych si pískomily pořídila. Jejich chov prý není nijak zvlášť náročný. Musíte si jich ale pořídit víc najednou.

Jak jsem si ověřila na všemožných webech pro chovatele pískomilů, tohle zvířátko byste měli chovat minimálně v páru. Ještě lepší ale je si pořídit celou skupinku pískomilů. Jsou to totiž extrémně společenská zvířata zvyklá žít v rodinných klanech. Pokud pískomil žije osamoceně, velmi strádá a brzy umírá. V domácím prostředí se jinak pískomilové běžně dožívají v průměru čtyř let.

Právě proto, že jsou pískomilové tak sociálně zdatní, bylo pro mě vždycky zábavné pozorovat jejich vzájemné půtky a interakci. Zkušení chovatelé radí, že pokud chcete mít skupinku klidnější, máte ji sestavit ze samých samiček. Samečci totiž bývají o něco průraznější a v jejich skupinkách občas může docházet ke vzájemným konfliktům. Pokud si troufáte na odchov mladých, musíte si logicky pořídit skupinku smíšenou. Dejte si ale pozor, abyste pak doma neměli přepískomilováno. Samičkám se totiž obvykle rodí 2 – 8 mláďat, která se osamostatní zhruba v jednom měsíci věku. Sympatické je, že na péči o mláďata se podílí i sameček, proto byste ho od samičky s malými neměli oddělovat.

Překvapila mě informace, že tak malé zvířátko jako pískomil, dokáže vyskočit až do výšky půl metru! Klec nebo terárium, které budou sloužit jako jejich domov, byste proto seshora měli dobře zabezpečit. Důležitá je taky dostatečně hluboká podestýlka, ve které si tihle drobní hlodavci rádi vyhrabávají nory a doupátka. Kreativně vyřádit se můžete při tvorbě nejrůznějších prolézaček – dobře poslouží ruličky od toaletního papíru, větve a kořeny z nezávadných stromů nebo hračky pro hlodavce jako je třeba klasické kolečko na běhání pro křečky. I když tedy pohled na hlodavce neúnavně běžícího na jednom místě v kolečku byl pro mě osobně vždycky spíš deprimující, než aby mě rozveselil.

A jedna zajímavost na závěr, kterou jsem zjistila teprve při psaní tohoto článku – ocas pískomilů funguje podobně jako ten ještěrčí. V případě nebezpečí se jim odlomí konec ocásku. Při manipulaci s nimi si na to proto musíte dávat pozor. Ulomený ocásek jim totiž už nikdy zcela nedoroste, a protože jim pomáhá udržovat rovnováhu ve skocích, je pro ně jeho absence dost omezující.

Související články

Zvíře není dárek na chvíli. Je to závazek na roky

Každý rok se po Vánocích opakují stejné příběhy. Psi a kočky pod stromečkem přináší spoustu radosti a nezapomenutelných chvil i okamžiků štěstí. Díky nim je doma víc smíchu a lásky. Bohužel ale hned po svátcích spousta těchto zvířátek, která se stala...

Co dělat, když pes sní něco, co nesmí?

Psi jsou zvídavá zvířata, která se při průzkumu okolí řídí hlavně čichem a chutí. Někdy to vede k situacím, kdy spolknou něco, co může jejich zdraví ohrozit. Může jít o zbytky z kuchyně, ale i předměty, které k jídlu vůbec nepatří. V takových...

Pes nechce jíst granule: co za tím může být?

Odmítání potravy se nevyhýbá ani zvířatům. Naopak, nechutenství je častým problémem, se kterým se majitelé psů setkávají. Pokud pes přestane přijímat běžnou krmnou dávku, může jít o dočasnou změnu nebo známku hlubšího problému.

Adopce domácího mazlíčka z útulku

Adopce mazlíčka je krok, který může změnit život vám i psovi či kočce, kteří v útulku čekají na svůj vysněný domov. A přestože adopce zvířete většinou přináší mnoho radosti, je dobré počítat s tím, že představuje specifické výzvy a často vyžaduje...