Psi jsou možná lidem podobnější, než jsme mysleli

Psi se chovají víc jako lidi než jako psi. Zní vám to jako nesmysl? Mně to tak zpočátku taky znělo, ale pak jsem začala hledat výzkumy a vědecké studie na tohle téma – a je to skutečně tak. Během evolučního procesu a tisíců let spolužití s člověkem od nás psi převzali celou řadu vlastností a schopností.

Poměrně obsáhlou rešerši všech možných výzkumů psího chování, které se podobá lidskému, shromáždil například časopis National Geographic. Etologové tvrdí, že psi umí číst emoce, dokážou vyjádřit žárlivost a údajně se dokonce někdy mohou se zaujetím dívat na televizi stejně jako my lidé. Záleží prý (stejně jako v případě lidí) na programu. Je pravda, že můj pes před nedávnem vydržel v televizi poměrně dlouho sledovat koňské dostihy. Ty ale zase nebavily mě, tak jsem přepnula na zprávy a to už ho nezajímalo.

Skutečnost, že se psi hodně podobají nám lidem, vysvětlují experti na zvířecí chování tím, že je to pro ně výhodné. Protože s námi lidmi žijí dlouhou dobu, museli se naučit s námi vycházet a spolupracovat. A to logicky vedlo k tomu, že přejali některé naše schopnosti a začali zrcadlit naše způsoby chování.

Článek o jednom aktuálním výzkumu na toto téma nedávno vyšel v časopise Animal Behaviour. Zjednodušeně řečeno šlo o to, zda psi cítí větší sympatie k lidem, kteří jsou hodní na jejich majitele, nebo zda vztah jiného člověka k jejich pánovi pro psa nehraje žádnou roli v případě, že jim dotyčný nabídne pamlsek.

Pokus s 54 psy probíhal tak, že jejich páníček předstíral, že chce vytáhnout těžký předmět z kontejneru. V jednom případě mu kolemjdoucí pomohl, v druhém případě ne. V obou případech byl celému pokusu přítomen ještě třetí člověk, který situaci pouze pozoroval a nijak nezasahoval. Následně vědci zkoumali, zda si pes vezme raději pamlsek od neutrálního pozorovatele nebo od někoho, kdo jejich pánovi pomáhal vyndat předmět z kontejneru.

Výsledek? Psi neupřednostnili ani jednoho z nich a vzali si stejně ochotně pamlsek od obou. Nicméně v případě, že se měli rozhodnout mezi neutrálním pozorovatelem a někým, kdo jejich pánovi s daným úkolem nepomohl, vybírali si jednoznačně neutrálního pozorovatele. Jakoby dokázali vycítit, že jejich majiteli někdo odmítl pomoci? Těžko říct, tvrdí vědci. Je prý potřeba pokus ještě detailněji zopakovat a dál tohle psí chování zkoumat. Pozoruhodné ale je, že podobný pokus s malými dětmi dopadl stejně.

Vědci se tedy sice domnívají, že psi jsou skutečně v lecčems nám lidem (a nejen dětem) podobní. Ale já mám obavy, že můj útulkový pes, který je ohromný žrout, by si zřejmě vzal pamlsek i od mého úhlavního nepřítele :-). Ovšem třeba se v případě mého psa zrovna jedná o onu pověstnou výjimku potvrzující pravidlo.