V tomto cyklu se seznámíme se známými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití dokázali. Balto svým odhodláním zachránil život mnoha lidí Aljašky. Znáte jeho příběh?
Balto, černobílý sibiřský husky se narodil roku 1919 a dožil se pěkných 13ti let. Byl to saňový pes, pojmenovaný podle sámského polárního badatele Samuela Balta.
V lednu roku 1925 lékař v Nome oznámil, že se mezi eskymáckým obyvatelstvem města objevil záškrt a proto žádá o doručení vakcíny. Protože do Nome v zimě nebyla doprava letadlem ani lodí možná, 9 kilogramová bedýnka s vakcínou byla dopravena jen do 1085 km vzdáleného města Nenana ve vnitrozemí Aljašky.
Úřady oslovily mushery mezi oběma městy a sestavili z nich štafetu dvaceti spřežení, díky nimž se lék měl dostat až k nemocným. Po cestě se spřežení muselo vypořádávat s až padesátistupňovými mrazy, arktickými vánicemi, špatnou viditelností a rozeznatelností terénu. Zpravodajství celého světa sledovalo průběh této pouti.
Na předposlední úsek cesty vyrazil musher Kaasen, kterému Balta pro tento úkol zapůjčil jeho majitel Seppala jako vůdčího psa. Je možné, že jen díky tomu celá výprava dopadla dobře, protože Balto se na poslední chvíli dokázal vyhnout nezamrzlému úseku řeky. Navíc byl schopný spřežení vést i za velice špatné viditelnosti a splývání terénu. Kaasen uvedl, že sotva viděl ruku před obličejem. Navíc skoro celý úsek Balto svůj tým vedl v téměř úplné tmě. Když dorazili na poslední stanoviště, psi i jejich musher spali. Proto se Kaasen rozhodl cestu dokončit sám a vakcína dorazila včas. Díky tomu se lékaři podařilo zastavit šíření nemoci.
Tato úspěšná mise vzbudila velkou pozornost médií a Balto se stal americkým národním hrdinou. Ještě ten rok mu byla v newyorském Central Parku odhalena bronzová socha. Nemělo by se ale zapomenout ani na Baltova majitele, který se svým spřežením a s vůdčím psem Toggem urazil s vakcínou nejdelší a nejnebezpečnější část cesty. Tato dvojice dostala v New Yorku při slavnostním ceremoniálu ocenění od průzkumníka Roalda Amundsena.
Poté se stal bohužel Balto i s dalšími psy ze spřežení atrakcí pojízdného zvěřince, kde s nimi ale dobře nezacházeli. Po dvou letech se ale povedlo dětem, které založily sbírku a také díky cleevlandskému podnikateli, který štědře přispěl, psy vykoupit a umístit do Cleveland Metroparks Zoo, kde byli přivítáni s velkými ovacemi.
Baltovi se v jeho 13ti letech začal velmi zhoršovat zdravotní stav, obtížně se pohyboval a ztratil zrak a sluch. Proto se v roce 1933 veterinář rozhodl k jeho uspání pomocí injekce. Baltovo tělo bylo vypreparováno a vystaveno v Cleveland Museum of Natural History. Roku 1988 byl vznesen požadavek, aby byl Balto natrvalo vrácen na Aljašku, čemuž ale clevelandské úřady nevyhověly. Na počest cesty do Nome se na Aljašce koná závod psích spřežení Iditarod a Baltův životní příběh se stal předlohou pro animovaný film a byl také námětem komiksového superpsa Barka.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
