V tomto cyklu se seznámíme se známými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití s nimi dokázali. Hačika bychom měli najít ve slovníku vedle fráze “věrný jako pes”. Díky tomu je navždy zapsán do srdce (nejen) Japonska.
Psa obecně vnímáme jako věrného společníka a ochránce. Hačikó ale tuto představu ztělesnil doslova a díky tomu ho dnes zná celý svět.
Plemeno Akita Inu, ke kterému Hačikó patřil, je jedno z nejstarších (lidem dělají společníky už minimálně 7 000 let) a v Japonsku jde o velmi vážené plemeno. V minulosti bylo jejich úkolem doprovázet kočovníky a lovit medvědy a jeleny. V Japonsku se toto plemeno stalo symbolem štěstí a věrnosti. Počátkem dvacátého století bylo dokonce prohlášeno za kulturní bohatství a národní poklad.
Hačikó se proslavil právě díky své oddanosti k pánovi, a to i léta po jeho smrti. Pověst o něm se nejen z jeho rodného města Odate v prefektuře Akita, ale i z celého Japonska rozšířila do celého světa.
Narozdíl od Lajky, kterou jsme si představili minulý měsíc, se Hačikó dožil krásných (i když asi ne o mnoho veselejších) 12ti let (1923-1935). Jako štěně si ho osvojil profesor na Fakultě zemědělství Tokijské univerzity Hidesaburó Ueno. Každý den, kdy jel jeho pán na univerzitu, ho Hačikó doprovázel na vlakové nádraží Šibuja a každý večer tam na něj čekal.
Rok na to ale profesor náhle zemřel na pracovišti. Pes se dostal do péče příbuzných zemřelého, ale neustále utíkal a vracel se do jeho domu. Nakonec tedy nebylo zbytí a péči o Hačika převzal profesorův zahradník, který psa znal už od štěněte. Hačika oddanost k pánovi ale ani po letech nepolevila a až do své smrti o devět let později se stále každý večer vracel na nádraží doufajíc, že se jeho pán už konečně vrátí.
Zájem celého Japonska o Hačika probudil jeden z článků bývalého studenta profesora Uena, který se zaměřoval právě na pozoruhodnou loajalitu tohoto psa. A tak se z Hačika stal roku 1932 exemplární příklad oddanosti, jeho příběh všechny dojímal a vzrostl zájem o plemeno Akita Inu.
Na jeho památku stojí na tomto vlakovém nádraží dodnes Hačikova bronzová socha a stále čeká, kdy se jeho pán vrátí domů. Natočily se o jeho životě i dva filmy, jeden japonský Věrný pes Čiko a následně britsko-americký remake Hačikó - příběh psa. Hačikovy ostatky jsou uloženy v Národním vědeckém muzeu v Tokiu a legenda o tomto nesmrtelném poutu a o tom, jak se i ten nejobyčejnější rituál může stát největším a nejčistším vyznáním lásky se v Japonsku traduje dodnes.
Je jasné, že letošní Velikonoce nebudou probíhat tak, jak jsme zvyklí a některých tradic se budeme muset holt vzdát. Svátky budeme trávit doma v kruhu těch nejbližších, tak proč do toho nezapojit i naše kočičí společníky?
V době, kdy musíme trávit většinu času doma, nás i naše mazlíky může lehce přepadnout nuda. Jak nespadnout do stereotypu a volný čas využít smysluplně prací se psím parťákem? Jak pesana unavit i bez dlouhých vycházek venku?
Pobyt v karanténě znamená změnu životního stylu. Najednou je spousta času na koníčky, dodělává se, na co nebyl dříve čas, jen všechno probíhá na omezeném prostoru. S pejskem se najednou potkáváme velmi často a zjišťujeme, že se styl života změnil i...
Jaro je tu a s ním i čas na podporu imunity a detoxikaci těla. V zimě se totiž v těle hromadí nejvíce toxinů a zátěž představuje i změna počasí. Jak psí imunitu zbytečně nezatěžovat, a naopak ji podpořit?
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
https://krmivo-brit.cz/cs/breed-catalog/pincove-kniraci-plemena-molossoidni-a-svycarsti-salasnicti-psi/tibetska-doga Čas od času narazíte na příběh opuštěného psa, co se přidá k člověku při jeho větším či menším dobrodružství. Meře její dobrodružství...
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
