Blíží se období teplých slunečných dnů, které budou určitě mnohé lákat na dlouhé procházky. Spousta z nás vyjede se svými čtyřnohými společníky na dovolenou. V těchto časech je ale třeba dát pozor na přehřátí, jak nás samotných, tak i psů. Jak přehřátí - tzv. hypertemii psa zabráníme? A jak ho poznáme a co dělat, pokud k němu dojde?
Nesmíme zapomínat na to, že pokud se přehříváme my lidé, začneme se potit, což organismus do jisté míry ochladí. Psi ale takovou možnost nemají. Jim musí “stačit” jen zrychlené dýchání a vyplazený jazyk - vlastně jen chlazení vzduchem. Nic moc, co? Navíc jejich srst přehřátí ještě více napomáhá. Proto je u nich riziko přehřátí daleko vyšší, než je tomu u lidí.
Co se vůbec se psem při takové hypertemii děje? Zrychleným dýcháním dochází k odpařování vody z těla. Pokud pes nemá přístup k pitné vodě, dochází k dehydrataci organismu, sníží se tlak krve a tím se sníží i přívod kyslíku a důležitých látek (jako je glukóza) do mozku a orgánů a zpomalí se i odvod zplodin metabolismu z organismu. Srdce se to snaží vykompenzovat svou zvýšenou činností. Krev se začne srážet, dojde ke kolapsu a bezvědomí. V této chvíli je už poškození trvalé. Stěny cév jsou poškozeny a může skrz ně docházet k podkožnímu krvácení nebo ke krvácení do vnitřních orgánů. Kvůli nedostatečnému prokrvení může dojít k poškození ledvin nebo poškození jater kvůli narušenému metabolismu.
Nejnáchylnější k přehřátí jsou mladí, staří, obézní nebo nemocní psi, dále samozřejmě psi s hustou srstí a krátkolebá plemena (buldočci, boxeři atd.). U bezsrstých plemen zase pro změnu hrozí spálení kůže. V létě určitě dávejte také pozor na spálení polštářků o rozpálený chodník!
V teplých letních dnech bychom na delší procházky se psem měli vyrážet jen v ranních a večerních hodinách, polední vycházky omezit jen na nutné vyvenčení. Když už ale jdeme na nějaký ten výlet, nechceme přeci chlupáče nechat samotného doma a ošidit ho o zážitek. V takových případech bychom se měli se psem držet co nejvíce ve stínu, nezapomínat na časté doplňování tekutin (spíše častěji v menších dávkách), odpočinek mezi delšími úseky chůze a ochlazování pejska - ideálně namáčením tlapek, podpaží a třísel vlažnou nebo studenou vodou. Psovi bychom rozhodně neměli v horkých dnech podávat led nebo zmrzlinu - o tom se více dozvíte v článku Psí zmrzlina.
Můžeme také psovi koupit chladící vestu nebo podložku. Díky použité technologii tkanina absobruje, zadržuje a uvolňuje vodu do vícevrstvého materiálu. Voda se uvolňuje odpařováním, spotřebovává se energie a tím je vytvořen chladivý efekt. Jde vlastně o stejný princip chlazení jako u pocení. Navíc nedochází k namočení srsti a možnému zapaření kůže.
Jak přehřátí psa poznáme?
velmi rychle nebo ztíženě dýchá
často sedá nebo zvedá tlapky
má suchou, horkou kůži
má pěnu u tlamy
má jasně červené dásně a jazyk
má zrychlený srdeční tep
je apatický, nemá zájem o hru
nejdříve je pes neklidný, poté dochází k dezorientaci
v případě těžšího přehřátí a dehydratace může dojít ke zvracení, horečce, průjmu nebo neschopnosti pohybu
Pokud zpozorujete některé z příznaků přehřátí u svého psa, měli byste ho co nejrychleji ochladit. Rozhodně ho ale neházejte do vody! Tak velký teplotní rozdíl by mohl způsobit šokovou reakci organismu, což by problém jen prohloubilo. Postupně psa namáčejte, postříkejte ho nebo ho zabalte např. vlhkými ručníky. Vždy používejte studenou, NE ledovou vodu. Nejúčinnějšího ochlazení dosáhnete v podpaží a tříslech, na břiše a mezi prsty. Pokud pes reaguje a je schopen pít, podávejte mu po menších dávkách studenou vodu. Po takovémto prvotním ošetření není od věci psa dopravit k veterináři, aby posoudil jeho stav a případně zahájil léčbu.
Nezapomeňte, že k přehřátí může dojít i doma. Zajistěte, aby vám do oken nepražilo celý den sluníčko, aby byl pes v odvětrané místnosti a měl přístup k dostatku pitné vody. Nikdy psa nenechávejte čekat v autě (o tom si povíme více příště).
Takové přehřátí může mít u psa opravdu nepěkné následky, proto v letních dnech svého parťáka pečlivě pozorujte, dbejte na prevenci a nepodceňujte ani slabé přehřátí.
Kočka je dokonalým nástrojem pro lov. Vděčí za to desítkám let evoluce. Zatímco u psů byly jejich tělesné znaky zdůrazněny nebo potlačeny, kočkám zůstaly krom několika výjimek jejich hlavní rysy stavby těla nezměněny. Krom smyslů je právě stavba těla...
Ať jsme v prevenci sebedůkladnější, může nastat situace, kdy se pes nebo kočka k pro ně jedovaté věci dostane, ať už naší nepozorností, nebo cizím zaviněním. Proto není od věci se na možnost otravy připravit a vědět nejen, co v takové situaci dělat,...
Jsem milovnicí koček. Fascinují mě svou ladností, hravostí i velkou hrdostí. Na konci jara jsem zapátrala po zajímavostech z kočičí historie a kroky mě zavedly až na dálný Východ k Maneki Neko, kočce která lidem nosí štěstí a bohatství. Podobně jako v...
Příběh udatného Bamsyho se začal psát v norském Oslu v roce 1937. Jako štěně ho koupil lodní kapitán Erling Hafto, který z něj začal vychovávat pravého námořníka. Už od útlého štěněčího věku se tak Bamsy plavil na lodích a seznamoval se s životem na...
Hned v úvodu musím zdůraznit, že každý pes je jiný. Každý prožívá nervozitu jinak, a tudíž ji i jinak projevuje. Někteří se bojí, jiní se hned ženou do boje. Je úkolem pána poznat, co jeho pes zrovna cítí, a pokud možno i předvídat, jaká situace mu...
Na tom, jestli správně vytáhnete klíště z psího nebo kočičího kožichu, může záviset, jestli se zvíře nakazí lymskou boreliózou nebo jiným zákeřným onemocněním přenášeným klíšťaty. Máte na to tu správnou techniku a pomůcky?
Stejně jako u lidí, je také u psů borelióza velmi závažným onemocněním. Nakažených je v České republice odhadem 20 % klíšťat. A protože i přes použití antiparazitik může váš pes sem tam nějaké to klíště chytit, je dobré vědět, jak se toto bakteriální...
Už není žádnou zvláštností, když obec zřídí psí park nebo hřiště. Vzhledem k časté regulaci pohybu psa na volno by to mělo být mnohdy i povinností. Víte, jak se na takových místech chovat, abyste neobtěžovali ostatní návštěvníky a nedocházelo ke...
O šantě kočičí už jsem psala, dnes se podíváme na ostatní méně známé drogy. Ne všechny kočky totiž reagují na každou a ne na vše reagují stejně. Pokud jste tedy se šantou neuspěli, možná budete mít štěstí s nějakou z následujících.
Každý majitel kočky už určitě někdy slyšel o šantě kočičí, kočičí mátě, kocourníku nebo catnipu. Pod všemi těmi názvy se schovává bylina, která většinu koček přivádí do “rauše”.
Na pobřeží tichého oceánu v Britské Kolumbii můžete najít zvláštní vlky - říká se jim “mořští vlci” a žijí dvěma tlapami v oceánu. Plavou z ostrova na ostrov a živí se mořskými živočichy.
Kočky trávu milují. Okusují ji ať už proto, aby si vyčistily bříško od chlupů, nebo jen tak pro zábavu. Navíc pokud kočce pořídíte její vlastní květináč, máte naději, že vaše ostatní kytky nechá na pokoji :).