I zvířata mají svá práva: Jak zasáhnout proti týrání?

Zvířata jsou stejně jako lidé živými bytostmi se schopností pociťovat bolest i utrpení. Po celém světě jsou proto chráněna zákony, na jejichž dodržování vedle státu dohlížejí i nevládní ekologické organizace a další instituce. Na koho se ale obrátit, když vy sami budete svědky špatného zacházení, nebo dokonce ubližování zvířeti?

Ochrana zvířat z pohledu zákona

V Česku se ochrana zvířat, včetně domácích mazlíčků, řídí několika legislativními normami. Mezi ty nejdůležitější bych zařadila zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (paragrafy 302 a 303. Soupis všech relevantních legislativních norem najdete na www.svobodazvirat.cz).

Zákon na ochranu zvířat v paragrafu 13 výslovně uvádí povinnost chovatelů zvířat v zájmovém chovu vhodně o ně pečovat. Co je tím myšleno? Zákon to v daném paragrafu sice upřesňuje, nicméně nedávné kauzy českých množíren a hromadíren dokazují, že i tato formulace je příliš volná a příslušné orgány nedonutí konat, pokud není na jejich straně vůle (a dostatek prokazatelných důkazů).

„Každý je povinen zabezpečit zvířeti v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete, a učinit opatření proti úniku zvířat.“ (§ 13 Ochrana zvířat v zájmových chovech, zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání)

Co česká legislativa považuje za týrání zvířat?

Jiný paragraf zmíněného zákona nám dává výčet činností, které jsou za týrání považovány. Patří sem například situace, kdy majitel psa nebo kočky neumožní zvířeti přístup k vodě nebo omezuje jeho výživu.

Na mysl mi hned vytanuly vzpomínky na matku křížence ovčáka a dvou štěňátek, které rodiče našli při večerním procházce uvázané u stromu v nedalekém lese, kam jsem také chodívala venčit naší smečku. Bylo mi tehdy pět let a nechápala jsem, proč jsou tak hubení a zanedbaní. Už tenkrát to ve mně vyvolávalo smutek i vztek.

Vedle držení zvířete v nevhodných podmínkách a zanedbání výživy je nejen z morálního, ale i zákonného hlediska nemyslitelné i takové zacházení se zvířetem, které vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání či dokonce usmrcení. Nezákonné je i opuštění zvířete s úmyslem se ho zbavit nebo vyhnat.

Co dělat, když máte podezření na týrání domácího mazlíčka?

Pokud máte podezření, že by ve vašem okolí mohlo docházet k týrání psa, kočky nebo jiného domácího mazlíčka, máte hned několik možností. Ty se odvíjí od toho, jak závažná situace podle vás je. Osobně bych se v případě podezření, že někdo ve vašem okolí provozuje množírnu nebo hromadírnu (kde ve většině případů dochází k surovému týrání), neváhala obrátit se přímo na Policii ČR, kde můžete podat trestní oznámení.

Podnět můžete dát i na na obecní úřad (odbor životního prostředí) nebo na krajskou veterinární správu. Veterinární správa má povinnost případ prošetřit a zkontrolovat, v jakých podmínkách dané zvíře žije. Sami pracovníci veterinární správy bohužel nijak aktivněji do situace zasáhnout nemohou. Chovateli mohou dát jen závazná doporučení k odstranění případných zjištěných nedostatků.

Pokud vám na vyřešení situace skutečně záleží, krajskou správu přesto nevynechávejte. Ve většině případů totiž obec vydá zvláštní opatření až na základě jejího návrhu, například rozhodnutí o umístění do náhradní péče, příp. policie zahajuje trestní řízení. Více výkonných pravomocí než krajská veterinární správa má tedy obecní úřad, resp. úřad obce s rozšířenou působností.

Samospráva může chovateli mimo jiné nařídit umožnění péče o zvíře jinou osobou. A to i v případě, že se pejsek či kočička nachází na soukromém pozemku. Chovateli, který se dopouští týrání, hrozí také uložení pokuty až do výše půl milionu korun.

Nejlépe uděláte, když podáte oznámení písemně. Na internetu, například na stránkách organizace Svoboda zvířat, najdete i vzory, jak by měl písemný podnět správně vypadat. Důležité je uvést vaše jméno a kontakt, na který můžete poprosit o zaslání informací o dalším vývoji situace. Doporučuji tento krok udělat, vyvinete tak další tlak a pokud se podezření neprokáže (což je často způsobeno právě vágně formulovanými právními normami), nic tím nezkazíte.

V jednom z příštích článků se podíváme, jak je to s řešením případů týrání zvířat v zahraničí.

Jaké jsou vaše zkušenosti - setkali jste se někdy s týráním zvířete ve vašem okolí? Jak jste postupovali?