Pokud rádi chodíte na treky se svými chlupáči, je geocaching něco přesně pro vás. Zpestříte si tak výlety a třeba i objevíte místa, která byste jinak nenašli. Já a moje smečka si to nemůžeme vynachválit.
Geocachingu je celosvětově největší hra zaměřená na hledání pokladů, která kombinuje turistiku s dobrodružstvím z hledání ukrytých schránek - keší. Spočívá v použití GPS, kdy podle souřadnic hledáte skrytou “kešku”. Poklad bývá ukryt v plastovém kontejneru různých velikostí, od těch mikro, které mají sotva pár centimetrů, až po velikost například svačinových boxů. Stejně tak se liší i důmyslnost skrýší. Některou odhalíte hned, nad hledáním jiné strávíte klidně i několik hodin, nebo ji vůbec nenaleznete. U některých víte přesné souřadnice hned, u jiných musíte cestou rozluštit řadu hádanek. Obsahem schránky je notes k zapisování návštěv - logbook a předměty určené k vyměňování mezi uživateli.
Spousta keší je schovaných v přírodě, takže si můžete naplánovat ve spojení s hledáním skvělý výlet se svým psem. Existují i keše přímo pro pejskaře. Ty se skrývají na místech, ke kterým vede taková cesta, na které se pes v pohodě volně proběhne, nebo na místech přímo se psy spojených, třeba na psí parkurové hřiště. U každé keše najdete informaci, jestli je vhodné k ní vyrazit se psem, takže se nemusíte bát, že byste se dostali do terénu, který by chlupáč nezvládl.
Nám se “dogcaching” skvěle osvědčil. Líbí se mi, že člověk nechodí jen tak, má před sebou nějaký cíl. Navíc nemusím pořád dumat nad novými destinacemi. Keší je opravdu hodně, takže ať jste kdekoli, najdete jich ve svém okolí dostatek, abyste se vždy podívali na nové místo, což jistě uvítá i váš pes.
Svému psovi dokonce můžete koupit geoobojek nebo geoznámku Log my Dog. Psa, respektive známku, na stránkách zaregistrujete podobně jako jiný trakovatelný předmět. Můžete ji tedy zalogovat u každé najité keše a sledovat tak cestu vašeho psa za kešemi. Známka má svůj specifický kód a pokud na procházce nebo honbě za keší potkáte jiného kešera, může si psa zalogovat jako nalezeného, podobně jako je tomu u klasických keší.
V komunitě geocacherů můžete také najít parťáky se psy a výpravy za keškami absolvovat společně. Vznikne tak společné venčení, při kterém se psi vyřádí ještě víc než když kešku hledáte sami. Já i moje smečka jsme si takhle našli spoustu nových přátel, ať už dvounohých či těch čtyřnohých. Pořádáme společné akce a výpravy, takže o zábavu a příjemnou společnost není nikdy nouze. A co vy, máte s “dogcachingem” nějakou zkušenost? Povedlo se třeba vašemu psovi nějakou keš najít nebo vyhrabat?
Pokud vás tato hra zaujala, více se dozvíte na oficiálních stránkách hry www.geocaching.com. A třeba se pak u nějaké kešky nebo při společné výpravě potkáme :).
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
