20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Pokud rádi chodíte na treky se svými chlupáči, je geocaching něco přesně pro vás. Zpestříte si tak výlety a třeba i objevíte místa, která byste jinak nenašli. Já a moje smečka si to nemůžeme vynachválit.
Geocachingu je celosvětově největší hra zaměřená na hledání pokladů, která kombinuje turistiku s dobrodružstvím z hledání ukrytých schránek - keší. Spočívá v použití GPS, kdy podle souřadnic hledáte skrytou “kešku”. Poklad bývá ukryt v plastovém kontejneru různých velikostí, od těch mikro, které mají sotva pár centimetrů, až po velikost například svačinových boxů. Stejně tak se liší i důmyslnost skrýší. Některou odhalíte hned, nad hledáním jiné strávíte klidně i několik hodin, nebo ji vůbec nenaleznete. U některých víte přesné souřadnice hned, u jiných musíte cestou rozluštit řadu hádanek. Obsahem schránky je notes k zapisování návštěv - logbook a předměty určené k vyměňování mezi uživateli.
Spousta keší je schovaných v přírodě, takže si můžete naplánovat ve spojení s hledáním skvělý výlet se svým psem. Existují i keše přímo pro pejskaře. Ty se skrývají na místech, ke kterým vede taková cesta, na které se pes v pohodě volně proběhne, nebo na místech přímo se psy spojených, třeba na psí parkurové hřiště. U každé keše najdete informaci, jestli je vhodné k ní vyrazit se psem, takže se nemusíte bát, že byste se dostali do terénu, který by chlupáč nezvládl.
Nám se “dogcaching” skvěle osvědčil. Líbí se mi, že člověk nechodí jen tak, má před sebou nějaký cíl. Navíc nemusím pořád dumat nad novými destinacemi. Keší je opravdu hodně, takže ať jste kdekoli, najdete jich ve svém okolí dostatek, abyste se vždy podívali na nové místo, což jistě uvítá i váš pes.
Svému psovi dokonce můžete koupit geoobojek nebo geoznámku Log my Dog. Psa, respektive známku, na stránkách zaregistrujete podobně jako jiný trakovatelný předmět. Můžete ji tedy zalogovat u každé najité keše a sledovat tak cestu vašeho psa za kešemi. Známka má svůj specifický kód a pokud na procházce nebo honbě za keší potkáte jiného kešera, může si psa zalogovat jako nalezeného, podobně jako je tomu u klasických keší.
V komunitě geocacherů můžete také najít parťáky se psy a výpravy za keškami absolvovat společně. Vznikne tak společné venčení, při kterém se psi vyřádí ještě víc než když kešku hledáte sami. Já i moje smečka jsme si takhle našli spoustu nových přátel, ať už dvounohých či těch čtyřnohých. Pořádáme společné akce a výpravy, takže o zábavu a příjemnou společnost není nikdy nouze. A co vy, máte s “dogcachingem” nějakou zkušenost? Povedlo se třeba vašemu psovi nějakou keš najít nebo vyhrabat?
Pokud vás tato hra zaujala, více se dozvíte na oficiálních stránkách hry www.geocaching.com. A třeba se pak u nějaké kešky nebo při společné výpravě potkáme :).
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...