Ačkoli psi prošli dlouhými léty domestikace, stále jim zůstávají základní instinkty, tak jako i nám lidem. Nejsou sice už tak silné jako u divokých psů, stále ale hrají v životě a chování psa velmi důležitou roli. Pokud tedy doma máme psího společníka, měli bychom se ho snažit pochopit, konec konců může to vysvětlit některá nedorozumění mezi námi a jimi.
Instinktivní inteligence je u každého psa individuální, každé plemeno má určité instinkty silnější než jiné. Některým plemenům instinkt velí chránit majetek pána, jiným pást ovce, hledat zvěř nebo stopovat. Právě přirozených pudů člověk využil při šlechtění, kdy si pro chov vybíral jedince se silným instinktem, který byl pro jeho potřebu žádoucí. Ty základní psí instinkty ale můžeme rozdělit na instinkt smečky, instinkt lovecký a instinkt obranný.
Instinkt smečky vede psa k sounáležitosti s jinými psy, případně s lidmi. Je u všech psů asi nejsilnější a nejzachovalejší. Díky tomuto pudu má pes silně vyvinuté společenské cítění. Hierarchie smečky je pevně daná, každý jedinec má jasně určené své místo a úkol, a to v každé denní činnosti. Alfa samec a alfa samice se jako první nasytí, určují místo lovu a udržují pořádek ve smečce. Ze smečkového pudu vychází i touha po pochvale. Často to totiž znamená přilepšení v jídelníčku nebo postup v hierarchii. Pes potřebuje atmosféru sounáležitosti, proto pokud psovi smečku nahrazujeme my, měli bychom mu dát jasně najevo, jaké místo v rodině má. Psi se silným smečkovým pudem nesnáší dobře samotu, často v odloučení štěkají nebo vyjí.
Obranný instinkt je instinkt sebezáchovy. Stejně jako u nás lidí má dvě podoby - boj a nebo útěk. Tento pud má silně zachována většina dnešních psů nehledě na plemeno. Projevem je útěková vzdálenost, tedy odstup od nebezpečí, které pes pociťuje. Tuto vzdálenost se pak snaží za každou cenu zachovat. Čím více se pes bojí, tím větší útěková vzdálenost bude. Pokud je v takové situaci pes zahnán do kouta, projeví se aktivní nebo pasivní obranná reakce. Při aktivní obranné reakci se pes všemožné snaží nebezpečí vyhnout. Ucukává, uskakuje, pokouší se utéct. Pasivní obranná reakce je projevem slabého a nezralého jedince. V takovém případě se pes schovává za svého pána, uhýbá pohledem, stáhne ocas pod břicho, případně se přitiskne k zemi nebo ztuhne na místě. Může dojít i k pomočení. U velmi úzkostlivých a nevyrovnaných psů dojde k pseudoagresivnímu chování, kdy pes ze strachu útočí.
Lovecký instinkt byl domestikací zasažen asi nejvíce. Pes je od štěněte ve svém loveckém chování omezován - nesmí honit zvěř nebo si všímat ostatních domácích zvířat. Navíc samotný dědičný základ tohoto chování je dlouhodobým šlechtěním zasažen a změny jsou pak dále dědičně upevněny. U některých plemen je lovecký pud silně utlumen, u jiných, kde je to žádoucí, je modifikován podle potřeb člověka. Například vystavování u ohařů nebo štvaní bez přiblížení u chrtů. Náznaku loveckého instinktu si můžete všimnout při aportu nebo při třepání hračkou (to imituje třepání kořisti pro její usmrcení), využívá se ho i při nácviku obrany.
Pokud porozumíme psí přirozenosti, dokážeme se psem správně pracovat, zajistit mu hezký a plnohodnotný život a i naše soužití s ním bude klidné, příjemné a plné pocitu soudržnosti. Budeme mít pocit, že si rozumíme a naše pouto bude pevné a plné lásky.
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
Jestli se letos chystáte na dovolenou k moři, tak vám zaprvé závidím a zadruhé pro vás mám pár užitečných pejskařských rad:
Vážně, není. Kulajdu sprchuji bez boje a naučím to i vás.
Už jsem tady zmiňovala, jak mi jeden veterinář řekl, že v Praze je víc pohotovostí pro zvířata, než pro lidi. Prolétla jsem internet a udělala pro vás seznam nejen pražských nonstop ambulancí seřazený abecedně podle jednotlivých měst z různých koutů...
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Zase jednou jsem se dozvěděla něco nového. Vy jste věděli, že pitbul vlastně vůbec není uznané plemeno?
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
Není zas tak neobvyklé, že v období dospívání změní váš pes barvu. Jenomže co když váš dospělý pes přijde domů s barevným přelivem?
Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně:
