Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Činčily svým vzhledem přímo lákají k mazlení. Vypadají trochu jako plyšová zvířátka a jejich oči připomínající korálky jim dodávají přátelský a dobrácký vzhled. Nenechte se ale zmást! Tihle hlodavci rozhodně nejsou žádní flegmatičtí mazlíčci, se kterými si můžete dělat, co chcete. Získat jejich důvěru a ochočit si je dá pořádně zabrat.
A některé extrémně plaché jedince stejně neochočíte ani tak. Moje kamarádka měla činčilu čtrnáct let a nikdy se jí to úplně nepovedlo. Její činčila byla zkrátka úplně nejspokojenější ve své prostorné kleci, kde se zřejmě cítila v největším bezpečí. Mazlit a drbat se tahle činčila moc nechtěla, a to ani v pokročilejším věku. Někdy se jí z klece ani nechtělo vycházet ven.
Možná byla ale tahle činčila nejen plachá, ale i trochu náladová...
Nicméně ne každá činčila je stejná, takže třeba zrovna vám se povede tu vaši ochočit o poznání víc. Ale jak na to? Zkušení chovatelé radí, abyste činčilu nejdřív nechali zvyknout si na nové prostředí. Poté, co ji přinesete domů, měli byste jí dát čas se rozkoukat a nestresovat ji zbytečnými podněty. Prostě a jednoduše ji nevyrušujte a nechte ji chvíli vydechnout.
Po pár dnech můžete začít s ochočováním. Zvíře by si na vás mělo zvykat pomalu, protože činčily jsou hodně citlivé na stres a nervové vypětí. Vyvarujte se proto v její blízkosti jakýchkoliv rychlých a prudkých pohybů. Ty totiž činčily děsí. Nejlepší je nechat zpočátku zvířátko v bezpečí jeho klece a přes mřížku mu začít nabízet různé pochoutky. Pokud si činčila pamlsky z vaší ruky nechce brát, položte jí je do klece, ale ruku jí nechte v dosahu, aby si na vás zvykla. Po čase se osmělí a vezme si jídlo už i z vaší ruky.
Možná se vám po nějaké době podaří dosáhnout i toho, že se od váš činčila nechá pohladit. Chovatelé tvrdí, že tihle hlodavci se obvykle raději nechávají hladit v pro ně známém prostředí jejich klece než mimo ni. Vrcholem ochočení prý je, když vám činčila po ruce vyleze na rameno a tam se uvelebí. Takového kousku se ovšem mojí kamarádce s její extrémně plachou činčilou nikdy dosáhnout nepovedlo.
Pokud tedy chcete zvířátko hlavně na mazlení a máte pocit, že na pomalé ochočování nebudete mít trpělivost, měli byste zvážit, zda je činčila pro vás to pravé. Nijak zvlášť mazlivé totiž nebývají ani ochočená zvířátka. Pokud jste ale někdo, komu vyhovuje, že si jeho domácí mazlíček ve svém srdci pořád zachovává trochu divokosti a plachosti, pak je tenhle hlodavec pro vás ten správný společník.
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...