Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Že pes není jen domácím mazlíčkem a může pomoci zachraňovat lidské životy při různých katastrofách není žádnou novinkou. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, co pro psí chlupáče znamená stát se psem záchranářem? Že ne? Je tedy ten správný čas společně podniknout krátký exkurz do života záchranářských psů.
Zatímco o historii psích záchranářů se můžete dočíst v jednom z předchozích článků, ten dnešní se podrobněji zaměří na jejich výcvik a vše, co s tím souvisí. Věděli jste například, že psi záchranáři prochází dlouhým výcvikem a jsou do programu vybíráni nejen podle zdravotního stavu a plemene, ale hlavně podle jejich chuti do práce, temperamentu a vztahu k cvičiteli? Nejčastěji jsou ale pro tuto práci vybíráni psi ovčáckého a loveckého typu.
Pokud má pes záchranář plnit dobře svou práci, musí bezpodmínečně věřit svému psovodovi. Už od útlého věku musí být pes absolutně vyrovnaný a nevykazovat bázlivost ani agresivní chování. Takový chlupáč by tedy měl v klidu snášet zvuky výstřelů, pily a podobně, které ostatní psy normálně děsí. Obrovské nároky jsou kladeny také na jejich fyzickou kondici. Určující je i velikost psa. Psovod musí počítat s tím, že bude psa v budoucnu zvedat, vysazovat nebo předávat. Nevhodná jsou tedy extrémně velká plemena, stejně jako ta extrémně malá.
Během výcviku se záchranářský pes připravuje i na extrémní podmínky. Je vystavován neočekávaným překážkám. Ty představují nezvyklé situace, se kterými se pes může setkat. Na vrcholnou úroveň může pes dosáhnout “už” za dva až čtyři roky. Takový výcvik ovšem není nic jednorázového, naopak probíhá po celý život psa.
I záchranářští psi se mohou specializovat a skládat celou řadu odborných zkoušek, které prověřují jejich připravenost v různých situacích. Ke každé činnosti totiž potřebují jiné dovednosti. Mezi záchranářské disciplíny patří:
Odborníci odhadují, že jeden pes záchranář dokáže zastat práci až dvaceti lidí! Dokáží totiž prozkoumat širší oblasti, především díky tomu, že mají mnohem vyvinutější čich, zrak i sluch. Jsou tak schopni zaregistrovat i nepatrné známky života. K vysokému počtu přeživších také napomáhá fakt, že jsou psi schopni pracovat rychleji než lidé.
Největší organizací zabývající se výcvikem záchranářských psů u nás je Svaz záchranných brigád kynologů ČR. Ten má působnost i v zahraničí, kde vypomáhá například po zemětřeseních většího rozsahu.
Myslím si, že tito tvrdě pracující psi zaslouží upřímný respekt a poděkování. A vám jen přeji, abyste jejich pomoc nikdy nepotřebovali. Pokud se tak už ale stalo anebo jste byli svědkem takové akce, budu ráda, když se s námi podělíte o vaše zkušenosti.
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...