Stručně řečeno – o dost líp, než my lidé. A kočky dokonce slyší ještě lépe než psi. Ze zkušenosti ale můžu říct, že taky záleží na tom, co a koho chtějí poslouchat . Jak je to u psů?
Možnosti psího sluchu se stejně jako v případě lidí proměňují s přibývajícím věkem. Čím je pejsek starší, tím hůř obvykle slyší. Někteří mohou v krajním případě v seniorském věku přijít o sluch skoro úplně. V porovnání s námi lidmi ale psi slyší o dost lépe. Obvykle se uvádí, že slyší minimálně 2x – 3x tak dobře jako my.
Co to znamená v praxi? Například tichý zvuk, který je lidské ucho schopné zachytit na vzdálenost 6 metrů, dokáže pes slyšet i ze vzdálenosti 20 metrů a víc. Proto například psi, kteří mají sklony štěkat na příchozí návštěvy, mohou někdy spustit štěkot už ve chvíli, kdy se návštěvník teprve blíží k našemu vchodu a my ho zatím nevidíme, ani neslyšíme. Pes dokonce podle zvuku kroků dokáže poznat, zda se k domu blíží jemu známá osoba nebo někdo cizí.
Frekvenční rozsah psího sluchu je také o poznání širší, než ten lidský. Obvykle psi slyší zvuk o kmitočtech 40 Hz – 45 000 (někdy se uvádí dokoce 60 000 Hz). U lidí se nejčastěji uvádí jako maximální hranice slyšitelnosti nejvyššího zvuku zhruba 20 000 Hz. Znamená to, že psi v porovnání s lidmi slyší i tak vysoké tóny, které naše ucho nezaznamená. Na tomto principu fungují známé výcvikové vysokofrekvenční píšťalky. Jejich vysoký zvuk je psy dokonce slyšitelnější na větší vzdálenost než lidský hlas.
Psům navíc při naslouchání pomáhají i ušní boltce, které jsou pohyblivé a přicházející zvukové vlny směrují do zvukovodu.
A jak slyší kočky?
Stejně jako psi, dokáží i kočky jemnými svaly natáčet ušní boltce tak, aby zvuk pronikal do jejich zvukovodů pod co nejlepším úhlem. Těchto malých svalů mají kočky kolem boltce dokonce víc než psi, a proto dokáží se svýma ušima pracovat s ještě větší přesností. I v případě horní hranice slyšitelnosti zvukových kmitočtů kočky psy překonají. Udává se, že kočky dokáží slyšet i zvuky o kmitočtu 64 000 Hz.
Protože je pro kočky snazší zvuk rozklíčovat, když nejsou v pohybu, můžete si všimnout, že pokud zachytí nějaký pro ně zajímavý zvuk obvykle se zastaví a někdy to skoro vypadá jako by zkameněly.
A ještě jedna zajímavost na závěr – dědičná hluchota je často u psů i koček provázena bílým zbarvením srsti. V případě koček, které jsou bílé a mají jedno oko modré a druhé například žluté, bývá často hluchotou postiženo ucho na stejné straně, na které má kočka modré oko. Tento typ hluchoty souvisí s pigmentovými buňkami zvanými melanocyty. Ty se totiž vytváří ze stejného základu jako buňky ve vnitřní části ucha. Pokud melanocyty nefungují správně, důsledkem je bílá barva. Navíc je zvýšená pravděpodobnost, že se nesprávně vyvinou i některé buňky právě ve vnitřním uchu a v důsledku toho bude zvíře bílé … a hluché.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
