20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Stručně řečeno – o dost líp, než my lidé. A kočky dokonce slyší ještě lépe než psi. Ze zkušenosti ale můžu říct, že taky záleží na tom, co a koho chtějí poslouchat . Jak je to u psů?
Možnosti psího sluchu se stejně jako v případě lidí proměňují s přibývajícím věkem. Čím je pejsek starší, tím hůř obvykle slyší. Někteří mohou v krajním případě v seniorském věku přijít o sluch skoro úplně. V porovnání s námi lidmi ale psi slyší o dost lépe. Obvykle se uvádí, že slyší minimálně 2x – 3x tak dobře jako my.
Co to znamená v praxi? Například tichý zvuk, který je lidské ucho schopné zachytit na vzdálenost 6 metrů, dokáže pes slyšet i ze vzdálenosti 20 metrů a víc. Proto například psi, kteří mají sklony štěkat na příchozí návštěvy, mohou někdy spustit štěkot už ve chvíli, kdy se návštěvník teprve blíží k našemu vchodu a my ho zatím nevidíme, ani neslyšíme. Pes dokonce podle zvuku kroků dokáže poznat, zda se k domu blíží jemu známá osoba nebo někdo cizí.
Frekvenční rozsah psího sluchu je také o poznání širší, než ten lidský. Obvykle psi slyší zvuk o kmitočtech 40 Hz – 45 000 (někdy se uvádí dokoce 60 000 Hz). U lidí se nejčastěji uvádí jako maximální hranice slyšitelnosti nejvyššího zvuku zhruba 20 000 Hz. Znamená to, že psi v porovnání s lidmi slyší i tak vysoké tóny, které naše ucho nezaznamená. Na tomto principu fungují známé výcvikové vysokofrekvenční píšťalky. Jejich vysoký zvuk je psy dokonce slyšitelnější na větší vzdálenost než lidský hlas.
Psům navíc při naslouchání pomáhají i ušní boltce, které jsou pohyblivé a přicházející zvukové vlny směrují do zvukovodu.
A jak slyší kočky?
Stejně jako psi, dokáží i kočky jemnými svaly natáčet ušní boltce tak, aby zvuk pronikal do jejich zvukovodů pod co nejlepším úhlem. Těchto malých svalů mají kočky kolem boltce dokonce víc než psi, a proto dokáží se svýma ušima pracovat s ještě větší přesností. I v případě horní hranice slyšitelnosti zvukových kmitočtů kočky psy překonají. Udává se, že kočky dokáží slyšet i zvuky o kmitočtu 64 000 Hz.
Protože je pro kočky snazší zvuk rozklíčovat, když nejsou v pohybu, můžete si všimnout, že pokud zachytí nějaký pro ně zajímavý zvuk obvykle se zastaví a někdy to skoro vypadá jako by zkameněly.
A ještě jedna zajímavost na závěr – dědičná hluchota je často u psů i koček provázena bílým zbarvením srsti. V případě koček, které jsou bílé a mají jedno oko modré a druhé například žluté, bývá často hluchotou postiženo ucho na stejné straně, na které má kočka modré oko. Tento typ hluchoty souvisí s pigmentovými buňkami zvanými melanocyty. Ty se totiž vytváří ze stejného základu jako buňky ve vnitřní části ucha. Pokud melanocyty nefungují správně, důsledkem je bílá barva. Navíc je zvýšená pravděpodobnost, že se nesprávně vyvinou i některé buňky právě ve vnitřním uchu a v důsledku toho bude zvíře bílé … a hluché.
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...