Jaký pán, takový pes. Asi vám už někdo řekl, že se k vám váš pes skvěle hodí a nebo dokonce, že jste si podobní. Aspoň mně se to stává často. To, že se psi někdy chovají jako lidé a jsou nám díky tomu v lecčems podobní, ale povrzuje i celá řada vědeckých výzkumů. A některé dokonce naznačují, že by nám psi mohli být ještě podobnější, než jsme si mysleli.
Psi se chovají víc jako lidi než jako psi. Zní vám to jako nesmysl? Mně to tak zpočátku taky znělo, ale pak jsem začala hledat výzkumy a vědecké studie na tohle téma – a je to skutečně tak. Během evolučního procesu a tisíců let spolužití s člověkem od nás psi převzali celou řadu vlastností a schopností.
Poměrně obsáhlou rešerši všech možných výzkumů psího chování, které se podobá lidskému, shromáždil například časopis National Geographic. Etologové tvrdí, že psi umí číst emoce, dokážou vyjádřit žárlivost a údajně se dokonce někdy mohou se zaujetím dívat na televizi stejně jako my lidé. Záleží prý (stejně jako v případě lidí) na programu. Je pravda, že můj pes před nedávnem vydržel v televizi poměrně dlouho sledovat koňské dostihy. Ty ale zase nebavily mě, tak jsem přepnula na zprávy a to už ho nezajímalo.
Skutečnost, že se psi hodně podobají nám lidem, vysvětlují experti na zvířecí chování tím, že je to pro ně výhodné. Protože s námi lidmi žijí dlouhou dobu, museli se naučit s námi vycházet a spolupracovat. A to logicky vedlo k tomu, že přejali některé naše schopnosti a začali zrcadlit naše způsoby chování.
Článek o jednom aktuálním výzkumu na toto téma nedávno vyšel v časopise Animal Behaviour. Zjednodušeně řečeno šlo o to, zda psi cítí větší sympatie k lidem, kteří jsou hodní na jejich majitele, nebo zda vztah jiného člověka k jejich pánovi pro psa nehraje žádnou roli v případě, že jim dotyčný nabídne pamlsek.
Pokus s 54 psy probíhal tak, že jejich páníček předstíral, že chce vytáhnout těžký předmět z kontejneru. V jednom případě mu kolemjdoucí pomohl, v druhém případě ne. V obou případech byl celému pokusu přítomen ještě třetí člověk, který situaci pouze pozoroval a nijak nezasahoval. Následně vědci zkoumali, zda si pes vezme raději pamlsek od neutrálního pozorovatele nebo od někoho, kdo jejich pánovi pomáhal vyndat předmět z kontejneru.
Výsledek? Psi neupřednostnili ani jednoho z nich a vzali si stejně ochotně pamlsek od obou. Nicméně v případě, že se měli rozhodnout mezi neutrálním pozorovatelem a někým, kdo jejich pánovi s daným úkolem nepomohl, vybírali si jednoznačně neutrálního pozorovatele. Jakoby dokázali vycítit, že jejich majiteli někdo odmítl pomoci? Těžko říct, tvrdí vědci. Je prý potřeba pokus ještě detailněji zopakovat a dál tohle psí chování zkoumat. Pozoruhodné ale je, že podobný pokus s malými dětmi dopadl stejně.
Vědci se tedy sice domnívají, že psi jsou skutečně v lecčems nám lidem (a nejen dětem) podobní. Ale já mám obavy, že můj útulkový pes, který je ohromný žrout, by si zřejmě vzal pamlsek i od mého úhlavního nepřítele :-). Ovšem třeba se v případě mého psa zrovna jedná o onu pověstnou výjimku potvrzující pravidlo.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
