Máte doma psa, nebo vlka?
Před nějakým časem jsem narazila na článek o zajímavém výzkumu, který uskutečnila Friederike Rangeová z vídeňské Univerzity veterinární medicíny. Nebojte se, žádné zvířátko při něm netrpělo.
Jaký pán, takový pes. Asi vám už někdo řekl, že se k vám váš pes skvěle hodí a nebo dokonce, že jste si podobní. Aspoň mně se to stává často. To, že se psi někdy chovají jako lidé a jsou nám díky tomu v lecčems podobní, ale povrzuje i celá řada vědeckých výzkumů. A některé dokonce naznačují, že by nám psi mohli být ještě podobnější, než jsme si mysleli.
Psi se chovají víc jako lidi než jako psi. Zní vám to jako nesmysl? Mně to tak zpočátku taky znělo, ale pak jsem začala hledat výzkumy a vědecké studie na tohle téma – a je to skutečně tak. Během evolučního procesu a tisíců let spolužití s člověkem od nás psi převzali celou řadu vlastností a schopností.
Poměrně obsáhlou rešerši všech možných výzkumů psího chování, které se podobá lidskému, shromáždil například časopis National Geographic. Etologové tvrdí, že psi umí číst emoce, dokážou vyjádřit žárlivost a údajně se dokonce někdy mohou se zaujetím dívat na televizi stejně jako my lidé. Záleží prý (stejně jako v případě lidí) na programu. Je pravda, že můj pes před nedávnem vydržel v televizi poměrně dlouho sledovat koňské dostihy. Ty ale zase nebavily mě, tak jsem přepnula na zprávy a to už ho nezajímalo.
Skutečnost, že se psi hodně podobají nám lidem, vysvětlují experti na zvířecí chování tím, že je to pro ně výhodné. Protože s námi lidmi žijí dlouhou dobu, museli se naučit s námi vycházet a spolupracovat. A to logicky vedlo k tomu, že přejali některé naše schopnosti a začali zrcadlit naše způsoby chování.
Článek o jednom aktuálním výzkumu na toto téma nedávno vyšel v časopise Animal Behaviour. Zjednodušeně řečeno šlo o to, zda psi cítí větší sympatie k lidem, kteří jsou hodní na jejich majitele, nebo zda vztah jiného člověka k jejich pánovi pro psa nehraje žádnou roli v případě, že jim dotyčný nabídne pamlsek.
Pokus s 54 psy probíhal tak, že jejich páníček předstíral, že chce vytáhnout těžký předmět z kontejneru. V jednom případě mu kolemjdoucí pomohl, v druhém případě ne. V obou případech byl celému pokusu přítomen ještě třetí člověk, který situaci pouze pozoroval a nijak nezasahoval. Následně vědci zkoumali, zda si pes vezme raději pamlsek od neutrálního pozorovatele nebo od někoho, kdo jejich pánovi pomáhal vyndat předmět z kontejneru.
Výsledek? Psi neupřednostnili ani jednoho z nich a vzali si stejně ochotně pamlsek od obou. Nicméně v případě, že se měli rozhodnout mezi neutrálním pozorovatelem a někým, kdo jejich pánovi s daným úkolem nepomohl, vybírali si jednoznačně neutrálního pozorovatele. Jakoby dokázali vycítit, že jejich majiteli někdo odmítl pomoci? Těžko říct, tvrdí vědci. Je prý potřeba pokus ještě detailněji zopakovat a dál tohle psí chování zkoumat. Pozoruhodné ale je, že podobný pokus s malými dětmi dopadl stejně.
Vědci se tedy sice domnívají, že psi jsou skutečně v lecčems nám lidem (a nejen dětem) podobní. Ale já mám obavy, že můj útulkový pes, který je ohromný žrout, by si zřejmě vzal pamlsek i od mého úhlavního nepřítele :-). Ovšem třeba se v případě mého psa zrovna jedná o onu pověstnou výjimku potvrzující pravidlo.
Před nějakým časem jsem narazila na článek o zajímavém výzkumu, který uskutečnila Friederike Rangeová z vídeňské Univerzity veterinární medicíny. Nebojte se, žádné zvířátko při něm netrpělo.
Posledně jsem vám doporučila stříhat pejska doma, pokud nerad navštěvuje psí salóny. To se ale snadno řekne, že. Abych vám práci na vizáži vašeho chlupáče usnadnila, přidávám k dobru ještě moje vlastní zkušenosti s domácím stříháním. Třeba se vám můj...
Chtěli byste vycestovat se psem na Island? Pokud ano, raději se na to pečlivě připravte.
Když po mně chtěl veterinář vzorek Kulajdiny moči poprvé, nevěřícně jsem na něj vykulila oči a v duchu si říkala, jestli bych se neměla poohlédnout po doktorovi, který není blázen. Všiml si mého výrazu a dal mi potřebné instrukce:
Léto se blíží a já už pomalu rozmýšlím, kam na dovolenou. Vybírám si samozřejmě místa, na kterých můžu strávit příjemný týden i se psem. Kulajda je maličká a nejsou s ní problémy (až na to, že si často a ráda hraje na alarm). I přesto pokaždé pečlivě...
Posledně jsem vám slíbila, že se tu rozepíšu o tom, co mi řekne veterinář ke Kulajdině falešné březosti. Návštěva ordinace už proběhla a já mám pro vás od doktora Šímy a od výživáře Kváše odpovědi na nejzásadnější otázky:
Nikdy jsem nechtěla malého bílého chundelatého psíka (dále jen MBCHP). Kulajda mi do jednoho z nich vyrostla zcela neplánovaně. Ještě jako poloslepé štěně měla hnědé fleky a tvářila se, že bude mít srst jako liška, leč vyrostla z ní ovečka.
Neuběhly ani dva týdny ode dne, kdy se Kulajda otrávila, a hned ji trápí další problém – falešná březost. Že něco není v pořádku, jsem si uvědomila asi před týdnem. Kulajda totiž začala být doslova posedlá polštářem mého přítele.
Psí hračky to mají děsně těžké. Vážně, nechtěla bych být v jejich kůži. Kulajda například musí všechny plyšáky a balónky za každou cenu zničit. Jednou jsem jí pořídila hračku...
Nedávno se mi dostal do ruky zajímavý článek o tom, jak psi vnímají emoce. Byl trošku složitě napsaný, tak jsem se rozhodla – pro vás i pro sebe – převést jeho obsah do čtivější podoby. Popisoval výsledky výzkumu maďarských vědců, kteří jako první...
Občas mám pocit, že většina lidí si neumí venčení užít a dokonce si ho i zbytečně komplikuje. Dost často myslí hlavně na to, aby už jejich pes konečně vykonal potřebu. Požitek zvířete z procházky bývá až na druhém místě, ostatní pejskaři na třetím a...
Fanoušci Britu se prostřednictvím Facebooku zúčastnili menšího výzkumu, ze kterého vyplynulo, jak jsou nejčastěji namíchaní čeští kříženci. Majitelé voříšků posílali úžasné fotky, rozhodně si je na facebookových stránkách Britu prohlédněte. Celkem bylo...