Člověk nemusí mít doma malou zoo jako já, aby přemýšlel nad případným potomstvem svých mazlíků. Rozhodnutí stát se z majitele chovatelem byste určitě neměli brát na lehkou váhu. A rozhodně to není pro každého. Moje smečka se například skládá jak z takzvaně “papírových” psů, tak i “oříšků”, kteří ke mně přišli z útulku. Těch se čistokrevný chov netýká. Jaká jsou další pravidla pro jeho založení?
Chovatelství mi vždy přišlo jako něco mně vzdáleného a tak trochu i záhadného. Zjistila jsem, že hlavní záhada tkví v trpělivosti s papírováním. Pak už je to především o čase, který chovatel svým zvířatům věnuje. A že je ho potřeba opravdu hodně vám potvrdí téměř každý nadšenec, který se do tohoto dobrodružství pustil. Kromě každodenní péče o dospělého jedince přibude starost se sháněním vhodného krycího partnera s dobrým rodokmenem a následná péče o mladé.
Proč tedy zakládat chovatelskou stanici? Všude se dočtete o varováních, že založit si vlastní chov by měli lidé dělat především z lásky ke zvířatům, nikoliv k vlastní peněžence. Pokud by to bylo k tomu druhému, mohli by být velmi rychle zklamaní. Chovatelka, od které mám jednoho ze svých psích chlupáčů, mi také říkala, že zakládat CHS, jak se zkráceně chovatelská stanice označuje, se vyplatí v případě, že se člověk chce stát opravdu chovatelem a nikoli jen dopřát svému zvířecímu kamarádovi jednou či vícekrát potomstvo. A pokud byste chtěli, aby například štěňátka byla s průkazem původu, tak si stačí najít jen druhého papírového rodiče, a je to.
Hlavním důvodem je tedy bezpochyby vášeň ke zvířatům v kombinaci s touhou založit čistokrevný rod, který navíc ponese vaše “příjmení”. Českomoravská kynologická unie eviduje na území ČR 37 762 chovných stanic. Ještě před 5 lety to bylo o 4 500 registrací méně. Komu by se to nelíbilo pyšnit se tím, že ten a onen šampion pochází od vás? Ale nenechte se zmást, nejedná se o příjmení chovatele, ale o název chovatelské stanice, kterou mají všechna mláďata v průkazu původu uvedena. Otázku, jak je to s papírovými a bezpapírovými pejsky, nechejme na jindy a pojďme se podívat, co je potřeba k založení (psí) chovatelské stanice.
Pokud byste o tom skutečně uvažovali, asi bych vám na začátek doporučila pořádně si prostudovat, co k tomu píšou na stránkách Českomoravské kynologické unie. Z dokumentu s trochu děsivým názvem “Směrnice pro registraci chovatelských stanic” vybírám to, co mě zaujalo nejvíce, a sice že:
Pokud jste zdárně absolvovali celé toto ve zkratce popsané kolečko registrace CHS, tak vám gratuluji. S mými papírovými chlupáči do toho pro zatím asi ještě nepůjdeme, ale kdo ví, budoucnost je otevřené, ne :-)? A třeba se jednou potkáme na nějaké národní, mezinárodní, klubové nebo speciální výstavě, kterou je krom svodu, bonitace a RTG pro uchovnění potřeba alespoň dvakrát navštívit. Ale o tom už vám určitě poradí v psím klubu přímo pro plemeno vašeho chlupáče, kam byste se měli při zakládání chovné stanice zapsat. Chovu zdar!
A pokud chováte kočky, tak najdete vše důležité zde: www.schk.cz.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
