Roztomilé pískomily jsem jako malá vždycky obdivovala v pražské ZOO. Zatímco mladší bratr chtěl vždycky pospíchat na slony, hrochy, lvy a tygry, mě nejvíc bavila ta zvířata, která obvykle stojí stranou největšího zájmu návštěvníků. Kdybych neměla doma na můj vkus a časové možnosti zvířat až moc, tak bych si pískomily pořídila. Jejich chov prý není nijak zvlášť náročný. Musíte si jich ale pořídit víc najednou.
Jak jsem si ověřila na všemožných webech pro chovatele pískomilů, tohle zvířátko byste měli chovat minimálně v páru. Ještě lepší ale je si pořídit celou skupinku pískomilů. Jsou to totiž extrémně společenská zvířata zvyklá žít v rodinných klanech. Pokud pískomil žije osamoceně, velmi strádá a brzy umírá. V domácím prostředí se jinak pískomilové běžně dožívají v průměru čtyř let.
Právě proto, že jsou pískomilové tak sociálně zdatní, bylo pro mě vždycky zábavné pozorovat jejich vzájemné půtky a interakci. Zkušení chovatelé radí, že pokud chcete mít skupinku klidnější, máte ji sestavit ze samých samiček. Samečci totiž bývají o něco průraznější a v jejich skupinkách občas může docházet ke vzájemným konfliktům. Pokud si troufáte na odchov mladých, musíte si logicky pořídit skupinku smíšenou. Dejte si ale pozor, abyste pak doma neměli přepískomilováno. Samičkám se totiž obvykle rodí 2 – 8 mláďat, která se osamostatní zhruba v jednom měsíci věku. Sympatické je, že na péči o mláďata se podílí i sameček, proto byste ho od samičky s malými neměli oddělovat.
Překvapila mě informace, že tak malé zvířátko jako pískomil, dokáže vyskočit až do výšky půl metru! Klec nebo terárium, které budou sloužit jako jejich domov, byste proto seshora měli dobře zabezpečit. Důležitá je taky dostatečně hluboká podestýlka, ve které si tihle drobní hlodavci rádi vyhrabávají nory a doupátka. Kreativně vyřádit se můžete při tvorbě nejrůznějších prolézaček – dobře poslouží ruličky od toaletního papíru, větve a kořeny z nezávadných stromů nebo hračky pro hlodavce jako je třeba klasické kolečko na běhání pro křečky. I když tedy pohled na hlodavce neúnavně běžícího na jednom místě v kolečku byl pro mě osobně vždycky spíš deprimující, než aby mě rozveselil.
A jedna zajímavost na závěr, kterou jsem zjistila teprve při psaní tohoto článku – ocas pískomilů funguje podobně jako ten ještěrčí. V případě nebezpečí se jim odlomí konec ocásku. Při manipulaci s nimi si na to proto musíte dávat pozor. Ulomený ocásek jim totiž už nikdy zcela nedoroste, a protože jim pomáhá udržovat rovnováhu ve skocích, je pro ně jeho absence dost omezující.
Pes, kterého historie a literatura zná jako Krásného Joea, pocházel z Meafordu v Ontariu. Jeho životní příběh se odehrál v 19. století, ale za srdce dokáže vzít dodnes. Ne nadarmo se stal inspirací pro knižní bestseller, který si celkem rychle našel...
Kočky divoké patří mezi nejvzácnější šelmy naší fauny. V minulosti lov a ztráta přirozeného prostředí způsobily jejich vymizení. Po šedesáti letech to ale vypadá, že se do našich krajin opět vrací.
Takzvané pet friendly kanceláře, kde si zaměstnanci mohou do práce přivést svého psa, jsou čím dál modernější. Trend se ovšem nezastavuje jen u psů, v některých firmách si zvířátko pořídí dokonce nastálo. Vedle rybiček dělají pracantům společnost...
Název psinka je vám možná povědomý, znáte ale přesnější charakteristiku tohoto zákeřného virového onemocnění? Vezmeme to pěkně od historických kořenů po současnost.
Pravděpodobně mezi svými přáteli máte i někoho s cukrovkou. Víte ale, že tímto onemocněním trpí poměrně často i psi a kočky?
Pro jedny děsivá noční můra, pro druhé ráj na zemi. To jsou kavárny, kde vám společníky dělají kočky.
Jistě při shánění vánočních dárků myslíte i na své kočičí členy domácnosti. Ostatně kdyby ne, oni by vám to nikdy neodpustili :).
Víte, jaké sny mají vaši domácí mazlíčci? Tato otázka zajímala kromě mě i nemálo vědců, kteří přicházejí s různými hypotézami. Tipnete si, o čem se zdá vašim čtyřnohým parťákům?
Psincový kašel je infekční onemocnění horních cest dýchacích, velmi často se vyskytující právě na podzim a na jaře. Víte, jak ho poznat a jak před ním svého čtyřnohého parťáka chránit?
Pejska ani kočku nechcete, přesto ale toužíte po nějakém chlupatém mazlíčkovi, který se vám neztratí v náručí? Tento malý obr je pak možná právě to, co hledáte.
Pokud váš pes žije celoročně venku, je třeba mu k tomu zřídit vhodné podmínky. Jeho bouda musí být dobře zateplená a musí být i dobře konstruovaná. Zde je pár tipů, jak na to.
Minule jsem se s vámi podělila o mé názory na kastrace obecně a vyjmenovala výhody a nevýhody tohoto zákroku u fen. Teď se pojďme podívat, jak je to u psů.
