Pískomil je zvířátko, které nesnáší samotu

Roztomilé pískomily jsem jako malá vždycky obdivovala v pražské ZOO. Zatímco mladší bratr chtěl vždycky pospíchat na slony, hrochy, lvy a tygry, mě nejvíc bavila ta zvířata, která obvykle stojí stranou největšího zájmu návštěvníků. Kdybych neměla doma na můj vkus a časové možnosti zvířat až moc, tak bych si pískomily pořídila. Jejich chov prý není nijak zvlášť náročný. Musíte si jich ale pořídit víc najednou.

Jak jsem si ověřila na všemožných webech pro chovatele pískomilů, tohle zvířátko byste měli chovat minimálně v páru. Ještě lepší ale je si pořídit celou skupinku pískomilů. Jsou to totiž extrémně společenská zvířata zvyklá žít v rodinných klanech. Pokud pískomil žije osamoceně, velmi strádá a brzy umírá. V domácím prostředí se jinak pískomilové běžně dožívají v průměru čtyř let.

Právě proto, že jsou pískomilové tak sociálně zdatní, bylo pro mě vždycky zábavné pozorovat jejich vzájemné půtky a interakci. Zkušení chovatelé radí, že pokud chcete mít skupinku klidnější, máte ji sestavit ze samých samiček. Samečci totiž bývají o něco průraznější a v jejich skupinkách občas může docházet ke vzájemným konfliktům. Pokud si troufáte na odchov mladých, musíte si logicky pořídit skupinku smíšenou. Dejte si ale pozor, abyste pak doma neměli přepískomilováno. Samičkám se totiž obvykle rodí 2 – 8 mláďat, která se osamostatní zhruba v jednom měsíci věku. Sympatické je, že na péči o mláďata se podílí i sameček, proto byste ho od samičky s malými neměli oddělovat.

Překvapila mě informace, že tak malé zvířátko jako pískomil, dokáže vyskočit až do výšky půl metru! Klec nebo terárium, které budou sloužit jako jejich domov, byste proto seshora měli dobře zabezpečit. Důležitá je taky dostatečně hluboká podestýlka, ve které si tihle drobní hlodavci rádi vyhrabávají nory a doupátka. Kreativně vyřádit se můžete při tvorbě nejrůznějších prolézaček – dobře poslouží ruličky od toaletního papíru, větve a kořeny z nezávadných stromů nebo hračky pro hlodavce jako je třeba klasické kolečko na běhání pro křečky. I když tedy pohled na hlodavce neúnavně běžícího na jednom místě v kolečku byl pro mě osobně vždycky spíš deprimující, než aby mě rozveselil.

A jedna zajímavost na závěr, kterou jsem zjistila teprve při psaní tohoto článku – ocas pískomilů funguje podobně jako ten ještěrčí. V případě nebezpečí se jim odlomí konec ocásku. Při manipulaci s nimi si na to proto musíte dávat pozor. Ulomený ocásek jim totiž už nikdy zcela nedoroste, a protože jim pomáhá udržovat rovnováhu ve skocích, je pro ně jeho absence dost omezující.

Související články

Když máte psa epileptika

Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...

Psi a kočky ve světě IV - Psi v Albánii

V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.

Jak správně pečovat o chrup hlodavců

U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...

Play More - první interaktivní výstava jen pro psy

Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...

I mazlíčci mají svou záchranku

Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.

Devět životů nemají, ale padat kočky skutečně umějí

Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.