Dobrovolníkem v psím útulku? Pomoct můžete venčením i dočasnou péčí
Také mluvíte o psech v jednom kuse? A už vám vaši známí říkali, že byste se měli prací se psy živit? Musím se přiznat, že mně by se tím splnil můj dětský sen. Jenže pomoc psům v nouzi nebo jejich trénink na cvičácích stále ještě v naší zemi stojí hlavně na dobrovolnících. A tak zatím zůstanu u své práce a věnuji volné víkendy třeba venčení pejsků, kteří neměli takové štěstí jako naši chlupáči.
Každý psí člověk má slabost pro pomoc ostatním pejskům, a to většinou podle vlastních možností.
Někdo každoročně daruje do psího útulku pytel granulí pro chlupáče, kteří zde ještě na svůj nový domov čekají. Přispět se dá kromě kvalitního krmiva také finančně nebo i materiálně. A to nejen vyřazenými hračkami, ale téměř čímkoli od dek po stavební materiál. Jiní nabídnou dočasně svou střechu štěňátkům, pro která třeba nezbývá volná kapacita v útulcích a zároveň mají větší šanci na umístění než jejich starší psí kamarádi. Dočasnou psí chůvou se člověk může stát i nárazově. Například moje kamarádka pečovala o malé chlupáče v mezidobí, kdy se rozhodovala, jestli si pořídí dalšího parťáka, když ten předchozí odešel do psího nebe.
Znám ale také lidi, kteří vlastního psa např. kvůli pracovnímu vytížení nemají. Každý víkend je ale najdete v útulku, kde pomáhají s venčením. Z jejich vyprávění si umím představit, že jejich pomoc oceňují nejen organizace nebo instituce provozující útulky, ale především samotná zvířata. Moc dobře totiž poznají, když je péče věnovaná jen jim samotným, jak je to pro ně vzácné. O to vděčnější umí být. Mojí největší obavou by v takových případech bylo, že doma nebudeme mít k hnutí, neboť bych si každého nového psího kamaráda z útulku chtěla nechat.
A jak se tedy člověk může konkrétně zapojit a přiložit “tlapku” k dílu? Úplně ze všeho nejvíc záleží na vašich časových možnostech, ale i vašich dosavadních zkušenostech se psy. Některé útulky dávají přednost pravidelné (každý týden) a dlouhodobé spolupráci (např. půl roku). A než někomu svěří chlupáče, například na venčení, musí podepsat dodržování podmínek a pravidel. Kamarádka, která pracuje v jednom psím depozitáři mi vysvětlovala, že je to nejen kvůli bezpečnosti zvířat, ale také kvůli nutnosti dobrovolníka proškolit a také pokrýt potřeby celého depozitáře a všech psů. Jejich dobrovolníci tak jsou prý vedeni v databázi, kde je vidět, že se na žádného psa nezapomnělo a ani se na žádného nečeká. Největší poptávka je prý po dobrovolnících, kteří mohou vzít psy provětrat ve všední dny.
Pokud nejste fanoušky dlouhých procházek, ale i tak byste chtěli pomoct a jste šikovní například na řemeslné práce, ani vaše pomoc se neztratí. Nový výběh určitě neodmítne žádný psí chlupáč. Pomoct je možné i drobnými opravami, úklidem nebo malováním. Rádi řídíte? Sem tam je potřeba převést nejen samotná zvířata, ale například i krmení nebo další věci z jednoho koutu země do druhého. A pomocná tlapka, tedy ruka se hodí i s koupáním či stříháním pejsků. Ti, co čekají na své nové majitele, by si je jistě získali už jen svým pohledem plným vděku a nabízeného přátelství. Když k tomu budou ještě fešní, mají to v kapse na sto procent.
S tím souvisí, že útulky a depozitáře někdy mají plné ruce práce nejen s inzercí svých pejsků, ale i samotnou vlastní propagací. A když byste chtěli být opravdu akční, je možné vypomoct i na různých akcích, jako jsou například výstavy či veletrhy, kde tyto organizace mívají své stánky. O odborné pomoci od profesionálních kynologů nemluvě. Útulky jsou plné psích mazlů, kteří jsou kvůli všemu, čím si prošli, plaší a bojácní. Výběr možností, jak se stát psím dobrovolníkem, je tak opravdu široký. A třeba v útulku narazíte právě na toho vašeho nejlepšího přítele, jako se to stalo mně s naší Rozárkou.
Nejlepší z cest, jak odhadnout kvalitu krmiva, je přečíst si pečlivě jeho etiketu. Jaké náležitosti musí mít, je pevně dané zákonem, ale i tak se ji někteří výrobci snaží poupravit ve vlastní prospěch. V následujícím textu se dozvíte, jak etiketu...
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...