Také mluvíte o psech v jednom kuse? A už vám vaši známí říkali, že byste se měli prací se psy živit? Musím se přiznat, že mně by se tím splnil můj dětský sen. Jenže pomoc psům v nouzi nebo jejich trénink na cvičácích stále ještě v naší zemi stojí hlavně na dobrovolnících. A tak zatím zůstanu u své práce a věnuji volné víkendy třeba venčení pejsků, kteří neměli takové štěstí jako naši chlupáči.
Každý psí člověk má slabost pro pomoc ostatním pejskům, a to většinou podle vlastních možností.
Někdo každoročně daruje do psího útulku pytel granulí pro chlupáče, kteří zde ještě na svůj nový domov čekají. Přispět se dá kromě kvalitního krmiva také finančně nebo i materiálně. A to nejen vyřazenými hračkami, ale téměř čímkoli od dek po stavební materiál. Jiní nabídnou dočasně svou střechu štěňátkům, pro která třeba nezbývá volná kapacita v útulcích a zároveň mají větší šanci na umístění než jejich starší psí kamarádi. Dočasnou psí chůvou se člověk může stát i nárazově. Například moje kamarádka pečovala o malé chlupáče v mezidobí, kdy se rozhodovala, jestli si pořídí dalšího parťáka, když ten předchozí odešel do psího nebe.
Znám ale také lidi, kteří vlastního psa např. kvůli pracovnímu vytížení nemají. Každý víkend je ale najdete v útulku, kde pomáhají s venčením. Z jejich vyprávění si umím představit, že jejich pomoc oceňují nejen organizace nebo instituce provozující útulky, ale především samotná zvířata. Moc dobře totiž poznají, když je péče věnovaná jen jim samotným, jak je to pro ně vzácné. O to vděčnější umí být. Mojí největší obavou by v takových případech bylo, že doma nebudeme mít k hnutí, neboť bych si každého nového psího kamaráda z útulku chtěla nechat.
A jak se tedy člověk může konkrétně zapojit a přiložit “tlapku” k dílu? Úplně ze všeho nejvíc záleží na vašich časových možnostech, ale i vašich dosavadních zkušenostech se psy. Některé útulky dávají přednost pravidelné (každý týden) a dlouhodobé spolupráci (např. půl roku). A než někomu svěří chlupáče, například na venčení, musí podepsat dodržování podmínek a pravidel. Kamarádka, která pracuje v jednom psím depozitáři mi vysvětlovala, že je to nejen kvůli bezpečnosti zvířat, ale také kvůli nutnosti dobrovolníka proškolit a také pokrýt potřeby celého depozitáře a všech psů. Jejich dobrovolníci tak jsou prý vedeni v databázi, kde je vidět, že se na žádného psa nezapomnělo a ani se na žádného nečeká. Největší poptávka je prý po dobrovolnících, kteří mohou vzít psy provětrat ve všední dny.
Pokud nejste fanoušky dlouhých procházek, ale i tak byste chtěli pomoct a jste šikovní například na řemeslné práce, ani vaše pomoc se neztratí. Nový výběh určitě neodmítne žádný psí chlupáč. Pomoct je možné i drobnými opravami, úklidem nebo malováním. Rádi řídíte? Sem tam je potřeba převést nejen samotná zvířata, ale například i krmení nebo další věci z jednoho koutu země do druhého. A pomocná tlapka, tedy ruka se hodí i s koupáním či stříháním pejsků. Ti, co čekají na své nové majitele, by si je jistě získali už jen svým pohledem plným vděku a nabízeného přátelství. Když k tomu budou ještě fešní, mají to v kapse na sto procent.
S tím souvisí, že útulky a depozitáře někdy mají plné ruce práce nejen s inzercí svých pejsků, ale i samotnou vlastní propagací. A když byste chtěli být opravdu akční, je možné vypomoct i na různých akcích, jako jsou například výstavy či veletrhy, kde tyto organizace mívají své stánky. O odborné pomoci od profesionálních kynologů nemluvě. Útulky jsou plné psích mazlů, kteří jsou kvůli všemu, čím si prošli, plaší a bojácní. Výběr možností, jak se stát psím dobrovolníkem, je tak opravdu široký. A třeba v útulku narazíte právě na toho vašeho nejlepšího přítele, jako se to stalo mně s naší Rozárkou.
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
Prvního psa, Dixiho, jsem si pořídila s bývalým přítelem ještě na střední škole. Bylo to jedno z těch horších rozhodnutí v mém životě. Ani jeden z nás toho o psech moc nevěděl a o Dixiho jsme se starali dost podobně, jako o sebe – roztržitě a...
Lovecký výcvik může být tou správnou cestou pro vašeho psa, aniž byste byli myslivec nebo měli zalíbení ve zbraních. Můžete být dokonce i zapřisáhlý vegetarián. Pokud bydlíte v přírodě a bojíte se, že by váš pes mohl prohánět zvěř jako divý, díky...
Někteří lidé považují soužití psa a hlodavce za nesmysl. Já se jim ani nedivím, vždyť jsme vyšlechtili plemena přímo za účelem lovu hlodavců. Z toho plyne obava, že pes bude chtít každé drobné domácí zvířátko ulovit. To ale vůbec nemusí být pravda –...
Tančení se psem není pro každého. Nejde ale jen o velikost nebo rasu pejska, záleží hlavně na tom, jak jste pilní vy sami. Potvrdila by vám to i Vanda Gregorová, která své psy dovedla k mnohým oceněním za dogdancing. Její čivava Roxy a australský ovčák...
Psi si podzim vychutnávají, ať už se válí v listí nebo v blátě. Jejich majitelé si ho užívají o poznání méně – po příchodu z procházky je dost často místo pohodičky s nohama nahoře čeká koupání, sušení a v některých případech i trocha zápasení. Pokud...
„Bude z něj ohromný pes, tak musí hodně jíst a hodně běhat.“ To si řekne nejeden čerstvý majitel velkého plemene. Opak je ale pravdou.
Nedávno jsem se setkala s člověkem, který pronesl, že kočku by doma mít nechtěl, protože se na rozdíl od psa nedá vychovat. S tímhle názorem rozhodně nemůžu souhlasit.
Není ani tak hrozné, když vám pes zmokne, jako když zůstane mokrý. Na možná rizika jsem se zeptala MVDr. Jana Šímy.
Domestikace psa je téměř nevyčerpatelné téma. Nikdy se nedozvíme, jak přesně tenkrát probíhala, přece jenom už je to nějakých deset tisíc let. Stále se ale dozvídáme něco nového a kousek po kousku odhalujeme její tajemství ve snaze dozvědět se co...
I malí psi se dají vycvičit. Nepodceňujte je, důvěřujte jim, nebuďte úzkostliví, zkrátka jim dopřejte plnohodnotný společenský život.
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
