Také se váš jinak velmi hodný chlupáč sem tam rozhodne otestovat vaši trpělivost a prověřit, jakže to máte s tou hierarchií ve smečce? Je zcela normální, že i vychovaný psí společník někdy neuposlechne povel nebo dokonce provede nějakou rošťárnu ve vaší nepřítomnosti. Když taková situace nastane, jak na ni ale (ne)reagovat?
Ačkoli to děláme neradi, v téměř každém soužití člověka se psem nastávají situaci, kdy pes vyvede neplechu, a my řešíme, jestli a jak ho vhodně potrestat. Pokud se u psího chlupáče objeví nežádoucí chování, neměli bychom ho rozhodně přehlížet, trest patří k výchově stejně jako odměna, neměl by ale převažovat. Oboje vychází z principů takzvaného operativního podmiňování. Psí logika totiž funguje na základě spojování si příjemných a nepříjemných důsledků v reakci na spontánní chování zvířete.
Čeho se vyvarovat?
Po troše teorie se na to pojďme podívat prakticky. Ve vztahu pána a jeho psa jsou dvěma klíčovými faktory důvěra a respekt. V první řadě bychom se při trestání měli vyvarovat emocí, ale i hrubé síly v podobě fyzických trestů. Používáme-li k trestání pomocníka v podobě novin nebo vodítka, o to hůř. Taková reakce je pro psí chlupáče nepřirozená a v konečném důsledku zcela kontraproduktivní. Pes motivovaný strachem se může začít chovat agresivně, nebo se jeho agresivita může prohloubit, v sebeobraně se tak může chovat útočně. Ve snaze uniknout bolestivému trestu může zvíře jednat zkratově a v horším případě se i zranit, např. vběhnutím do silnice při útěku před výpraskem.
I další projevy demonstrace síly jsou považovány za neúčinné a ničí důvěru, která je alfou a omegou spokojeného vzájemného soužití. Nastavení jasných pravidel a hranic je jedna věc, dávání najevo fyzické převahy (například hrubým povalováním na záda) je věc druhá a psí poslušnost si tím člověk nezíská. Stejně sporné je i vytřepání psa za kůži za krkem. Pokud už se majitel rozhodně psa vytřepat, mělo by to být jen velmi krátce, jako to dělají feny, které tím za doprovodu vrčení spíše “zlobivá” štěňata odhazují. Mezi dospělými psími jedinci se totiž obecně vytřepání považuje za signál značící smrtelné nebezpečí. Stejně tak neefektivní může být i zvýšený hlas a další projevy hysterie, reakcí psa pak může být další škádlení, které pána ještě více rozohní.
Prevence až na prvním místě a jak psa potrestat
V první řadě bychom se měli snažit nežádoucímu chování předcházet, a pokud nastane, tak se zaměřit na příčiny, nikoli na projevy a důsledky. Když si pořídíme malého psího chlupáče, měli bychom ho naučit rozlišovat správné a nesprávné chování, např. pomocí pozitivní motivace, kdy jej za to správné odměňujeme. Už samotný fakt, že nedostane odměnu, když například po dlouhém váhání a očuchání všech okolních keříků nakonec přijde na zavolání, je určitou formou trestu. Pes zjistí, že z takového chování nemá žádný užitek, a do budoucna by ho tak měl sám opustit. Pokud jsou odstupňované odměny, např. slovní pochvala spolu s pamlskem a pohlazením, můžeme jako trest postupně ubírat, a tím signalizovat, že je něco špatně.
Dalším způsobem trestu je slovní pokárání - a to klidné, tiché a krátké, avšak současně důrazné a připomínající psí zavrčení. Měl by mu také předcházet takzvaný zákazový povel například “ne”, “nesmíš”, “zlobivý pes” nebo jiné varování, např. zachrastění klíči. Až poté by měla přijít naše reakce. Je třeba připomenout, že psa musíme ale tzv.“nachytat na švestkách”, aby si trest spojil s prohřeškem. Trest může být i neverbální pomocí našich gest, například že psa budeme jednoduše ignorovat (to je vhodné spíše doma než venku :-)). Pokud načapáme chlupáče s hlavou zabořenou v odpadkovém koši, můžeme jej i lehce plácnout přes zadek, nebo venku při svačení nějakých odpadků jemně podržet za čumák. Používá se i krátké zacukání vodítkem. Na závěr je ještě důležité říct, že klíčová je naše důslednost a konzistentnost. Když pes dostane za uši pokaždé za něco jiného, nikdy nepochopí, co po něm vlastně chceme. A úplně na závěr, po trestu by vždycky měla přijít i pochvala, např. za oblíbený cvik (nikoli jen tak). Tak na to nezapomínejme, i my někdy zlobíme :-).
Venčit kočku v parku, na louce či v lese? Proč ne. Nejen psi, ale i kočky a další zvířata potřebují pro svůj zdravý tělesný i duševní vývoj dostatek pohybu. V případě takzvaných “bytových” koček jim ho ne vždy můžeme doma zaručit. Řešením může být...
Téměř každý pejskař řeší otázku, co se psem, když jde do práce. Ty velké smutné oči, které mne pozorují, jak se ráno připravuji k odchodu, mě drtí. Většina majitelů nechává své psy doma. Jiní je svěřují například sousedům či příbuzným na hlídání,...
Jestli patříte spíše k nočním tvorům a uvažujete o tom, že byste si pořídili nějakého zvířecího společníka, tak by vám mohla padnout do oka činčila. Sama občas ponocuji, vždy je to ale spíše v klidovém režimu, kdy ležím na gauči obklopená svým...
Pokud rádi trávíte čas se svým psem v přírodě, ať už procházkou na louce či v lese, nastala pro vás i vaše zvíře takzvaná „klíštěcí“ sezóna. Všude tam, kde je trocha zelené trávy, jsou i tito miniaturní parazité. V letních měsících, kdy je jejich...
Konečně je krásně a můžu si s radostí vyrazit do přírody se svým mým čtyřnohým přítelem:-) Pokudt milujete stejěně jako já pohybu, můžete si ho užívat společně s vašimi mazlíčky například při terénním psím sportu zvaném cannicross neboli běhu v zápřahu...
Sem tam internetem či televizí prolétne zpráva o tom, že se na jednom či druhém konci světa objevil nový kandidát na titul nejvyšší pes světa, popřípadě že máme novou kočičí rekordmanku v kategorii nejdéle žijící kočky. Nedalo mi to a jala jsem se...
Každý, kdo je hrdým majitelem nějakého kočičího tvora, určitě moc dobře zná, že kočičí srst vznášející se v malých i větších chomáčcích všude po bytě či domě, je naprosto standardní záležitost. Jak se ale z těch chloupků nezbláznit a mít všechno...
Protože mě téma děti a psi nějak ne a ne pustit, rozhodla jsem se dnes mrknout na téma Junior agility, jinými slovy řečeno psí agility pro děti. Téma je o to víc aktuální, protože se nezadržitelně blíží hned dvoje závody - ČMKU Junior Open 2015 –...
Dnes bych se s vámi ráda podělila o krátkou úvahu na téma děti a psi. Ne všichni jsou nadšenými pejskaři a už vůbec ne všichni jsou jimi od malička. Já osobně o psa pečuji a starám se od svých čtyř let a věřím, že mi to soužití se psem dalo mnoho...
Kdo by neznal Boba a Bobka? A kdo by po zhlédnutí tohoto českého večerníčku nechtěl taky jednoho takového mít doma :-)? Pokud o jeho pořízení uvažujete, dovolila jsem si pro vás zjistit pár základních informací, aby se vám s králíkem žilo co nejlépe.
Nedávno jsem se brouzdala během zamračeného víkendu různými články o psech a narazila na pár zajímavých faktů, o které se s vámi chci podělit. Je zajímavé, co všechno o našich čtyřnohých přátelích mnohdy vůbec nevíme, i když s nimi trávíme téměř...
Psí filmové hvězdy i hrdiny reálného světa jsme již vzpomínali v jednom z předchozích článků. Dnes se pro změnu zaměřím na kočky, neboť i ony si jistě zaslouží naši pozornost. Každý správný „kočkař“ totiž ví, že i kočky se umí zasloužit o slávu :-).
