Jak jsme učili první povely

Kynologická příručka, kterou mám doma, mne kdysi dávno při prvním přečtení poučila, že: “Zásadou při výchově štěněte je především dokonalá péče a vytvoření takového prostředí, které je vhodné pro rozvoj jeho vrozených vlastností a tím také pro vytvoření nových návyků, z nichž se mohou mnohé později zdokonalit a rozšířit výcvikem.” Lidsky řečeno to znamená, že k našemu prospěchu využíváme to, s čím se štěně narodí - čich, sluch a zrak. Dále také obranný instinkt či fyzickou zdatnost.

I současný velmi populární trenér psů Cesar Millan (sám sebe nazývá znalcem psích duší:) říká, že je důležité v psech rozvíjet jejich “psí” vlastnosti. Zároveň, ale dodává, že nesmíme zapomínat i na ty plemenné. Není tedy od věci si o plemeni něco zjistit. Ačkoli Millanovy metody občas vyvolávají kontroverze, pro mne je důležitá individuální práce se zvířetem, o kterou se opírá. A tak jsem také přistoupila i k výchově našeho psího mimina, neboť se ukázalo, že je povahou zase úplně jiné než ostatní naši psi. A od povahy psa se vše následující odvíjí.

Ale kdy s výchovou a výcvikem štěněte začít? S výchovou začíná již fena v prvních týdnech po narození malých čtyřnohých ďáblíků, kterým naše Rozinka bezpochyby je. A já jsem tedy nelenila a chopila se výchovy hned po štěněčí mámě. Psa je dobré seznamovat s rozmanitými podněty a zajistit mu tím pestré a měnící se prostředí. Hráli jsme proto různé hry, kterými jsme pomalými krůčky směřovali k prvním povelům. Naše oblíbená byla hra na přivolání (trénink pro povel “ke mně”) a aport nebo spíš trénink pro povel “přines”. Vycházím z pozitivní motivace a pejska proto musí hra bavit. To jsem podporovala nejen svým hlasem, kdy jsem štěně k sobě lákala, ale také tleskáním či gesty (otevřená náruč a dlaněmi pohyb směrem ke mně).

A když Rozinka něco udělala správně a to i zcela náhodou, ihned jsem ji odměnila a spojila s povelem. Teorie o tom hovoří jako o spojování nepodmíněných a podmíněných reflexů. Tím už pomalu přechází výchova ve výcvik. Obecně se radí začít výcvikem nejdříve tak kolem 3 - 4 měsícem, kdy v tomto věku začínají někteří pejsci navštěvovat psí školičky. Zde se začíná s rozvojem žádoucích vlastností a základní poslušností, kam určitě patří povely, jako jsou “sedni”, “lehni”, “k noze” apod. Je dobré před nástupcem k výcviku mít “podchycené” nežádoucí vlastnosti. U nás to byl například problém při krmení, který jsme pozvolna usměrňovali učením povelu “jídlo” a “můžeš” při krmícím rituálu.

Od příchodu domů a začátku výchovy mi přišla vhod tréninková videa Brit Training Tips. Samozřejmě každý chlupáč se učí jinak rychle, podstatné ale je, aby ho to bavilo a neztrácel pozornost. Trénink jsme tak s Rozinkou prokládali tím, že jsme si vždy po chvilce pohráli s hračkou. Přátelé-pejskaři mi rovněž říkali, že jim cvičitelka radila model procházky (45 minut) a pak až krátkého tréninku (15 minut) namísto 1 hodinového. Ale to se podle mě týká spíše pejsků, kteří se již chystají na cvičák.

A jak jste to měli vy se začátky výchovy a výcviku? Měli jste také s pejskem nějaké oblíbené hry? A jaké povely šly nejlépe a které třeba trochu potrápily?