Také se váš jinak velmi hodný chlupáč sem tam rozhodne otestovat vaši trpělivost a prověřit, jakže to máte s tou hierarchií ve smečce? Je zcela normální, že i vychovaný psí společník někdy neuposlechne povel nebo dokonce provede nějakou rošťárnu ve vaší nepřítomnosti. Když taková situace nastane, jak na ni ale (ne)reagovat?
Ačkoli to děláme neradi, v téměř každém soužití člověka se psem nastávají situaci, kdy pes vyvede neplechu, a my řešíme, jestli a jak ho vhodně potrestat. Pokud se u psího chlupáče objeví nežádoucí chování, neměli bychom ho rozhodně přehlížet, trest patří k výchově stejně jako odměna, neměl by ale převažovat. Oboje vychází z principů takzvaného operativního podmiňování. Psí logika totiž funguje na základě spojování si příjemných a nepříjemných důsledků v reakci na spontánní chování zvířete.
Čeho se vyvarovat?
Po troše teorie se na to pojďme podívat prakticky. Ve vztahu pána a jeho psa jsou dvěma klíčovými faktory důvěra a respekt. V první řadě bychom se při trestání měli vyvarovat emocí, ale i hrubé síly v podobě fyzických trestů. Používáme-li k trestání pomocníka v podobě novin nebo vodítka, o to hůř. Taková reakce je pro psí chlupáče nepřirozená a v konečném důsledku zcela kontraproduktivní. Pes motivovaný strachem se může začít chovat agresivně, nebo se jeho agresivita může prohloubit, v sebeobraně se tak může chovat útočně. Ve snaze uniknout bolestivému trestu může zvíře jednat zkratově a v horším případě se i zranit, např. vběhnutím do silnice při útěku před výpraskem.
I další projevy demonstrace síly jsou považovány za neúčinné a ničí důvěru, která je alfou a omegou spokojeného vzájemného soužití. Nastavení jasných pravidel a hranic je jedna věc, dávání najevo fyzické převahy (například hrubým povalováním na záda) je věc druhá a psí poslušnost si tím člověk nezíská. Stejně sporné je i vytřepání psa za kůži za krkem. Pokud už se majitel rozhodně psa vytřepat, mělo by to být jen velmi krátce, jako to dělají feny, které tím za doprovodu vrčení spíše “zlobivá” štěňata odhazují. Mezi dospělými psími jedinci se totiž obecně vytřepání považuje za signál značící smrtelné nebezpečí. Stejně tak neefektivní může být i zvýšený hlas a další projevy hysterie, reakcí psa pak může být další škádlení, které pána ještě více rozohní.
Prevence až na prvním místě a jak psa potrestat
V první řadě bychom se měli snažit nežádoucímu chování předcházet, a pokud nastane, tak se zaměřit na příčiny, nikoli na projevy a důsledky. Když si pořídíme malého psího chlupáče, měli bychom ho naučit rozlišovat správné a nesprávné chování, např. pomocí pozitivní motivace, kdy jej za to správné odměňujeme. Už samotný fakt, že nedostane odměnu, když například po dlouhém váhání a očuchání všech okolních keříků nakonec přijde na zavolání, je určitou formou trestu. Pes zjistí, že z takového chování nemá žádný užitek, a do budoucna by ho tak měl sám opustit. Pokud jsou odstupňované odměny, např. slovní pochvala spolu s pamlskem a pohlazením, můžeme jako trest postupně ubírat, a tím signalizovat, že je něco špatně.
Dalším způsobem trestu je slovní pokárání - a to klidné, tiché a krátké, avšak současně důrazné a připomínající psí zavrčení. Měl by mu také předcházet takzvaný zákazový povel například “ne”, “nesmíš”, “zlobivý pes” nebo jiné varování, např. zachrastění klíči. Až poté by měla přijít naše reakce. Je třeba připomenout, že psa musíme ale tzv.“nachytat na švestkách”, aby si trest spojil s prohřeškem. Trest může být i neverbální pomocí našich gest, například že psa budeme jednoduše ignorovat (to je vhodné spíše doma než venku :-)). Pokud načapáme chlupáče s hlavou zabořenou v odpadkovém koši, můžeme jej i lehce plácnout přes zadek, nebo venku při svačení nějakých odpadků jemně podržet za čumák. Používá se i krátké zacukání vodítkem. Na závěr je ještě důležité říct, že klíčová je naše důslednost a konzistentnost. Když pes dostane za uši pokaždé za něco jiného, nikdy nepochopí, co po něm vlastně chceme. A úplně na závěr, po trestu by vždycky měla přijít i pochvala, např. za oblíbený cvik (nikoli jen tak). Tak na to nezapomínejme, i my někdy zlobíme :-).
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...