Před neopatrnou manipulací se psem nejen při utírání tlapek varují veterinární lékaři, ale i zvířecí terapeuti. Málokdo ví, že i malým nešikovným škubnutím můžeme zvířeti nechtěně ublížit. Následky se mohou projevit až po letech, obzvlášť děláme-li chybu opakovaně. Zároveň je tento kontakt se psem důležitý nejen pro výchovu a výcvik, ale i vzájemný vztah psa a jeho pána.
Dnes s vámi sdílím článek na téma péče o psí tlapky, k jehož sepsání jsem došla po bližším seznámení s terapeutickými metodami u zvířat, jako je např. Dornova metoda. Byla jsem překvapená, že péči terapeutů nepodstupují jen zvířata po úrazech a operacích, s vrozenými kloubními a jinými vadami nebo ve velké fyzické zátěži, ale i takzvaní gaučáci. Nešetrné čištění tlapek patří k překvapivě časté nesprávné manipulace se zvířetem v domácím prostředí.
Zdánlivě samozřejmé téma především z pohledu hygieny pro mne získalo nový rozměr. Rozhodla jsem se, že trochu prozkoumám diskuze ostatních pejskařů, jak se vlastně k (ne)opatrnému utírání tlapek staví oni. Nastalo další velké překvapení, především co se týče rad pro začátečníky. Očekávání, že zazní alespoň, proč je důležité od mala psa zvykat na fyzický kontakt s tlapami, bylo vedle jak ta jedle. O šetrném nebo nešetrném zacházení příliš slov nezaznívalo.
Obzvláště menší plemena jsou přitom pověstná tím, že nemají ráda, když jim někdo sahá na tlapky. Problém pak může nastat při běžné prohlídce na veterině, o stříhání drápků ani nemluvě. A co teprve, když by takový pejsek měl najednou dostat psí botičku? Namísto toho jsem téměř vždy narazila na názory, že jediný důvod k čištění je lesknoucí se podlaha majitele psa. Frekvence a konkrétní způsob čištění se pak už lišil jen dle preferencí majitelů na domácí hygienu.
Přitom nad dohady, jestli psovi utírat tlapky vlhkým nebo suchý ručníkem, by mělo převládat ještě jedno hledisko, a to prohlídka tlapek jako takových. S blížící se zimou můžeme na některých místech stále ještě bohužel počítat s posolenými chodníky a cestami. Nemusí to být jen sůl, která může způsobit na polštářcích nebo v meziprstí neplechu. Někteří psi trpí na přerůstání chloupků a to v kombinaci se zapleteným kamínkem, zaschlou hrudkou bahna nebo ledovou kuličkou není nic příjemného.
S narůstajícím věkem se některým pejskům bohužel objevují i různé bolestivé bulky, které můžou vyústit i v nádorové onemocnění. Utírání tlapek tak slouží jako skvělá příležitost pro kontrolu, že jsou psí tlapky v pořádku. Když bude pes zvyklý na manipulaci s tlapkami od mala, je to jedině velká výhoda. Nám se osvědčil povel “pac”, ale není to určitě nutné. Neměl by se také bát ručníku. I zde funguje pozitivní motivace, např. odměna v podobě pamlsku po utření tlapek. Je jasné, že venkovní psy, obzvlášť žijí-li v početnější smečce, nebudeme nahánět s ručníkem, když to není potřeba a smějí třeba jen do chodby. Určitě by se ale neměli bránit, když se to od nich bude vyžadovat.
A na závěr jen pár rad, které věřím, že poslouží pejskařům-začátečníkům:
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
