Zvířecí senioři se v mnohém podobají nám lidem

Jako nadšení pejskaři určitě znáte psí desatero, které se čas od času v různých obměnách objevuje na pejskařských webech. První věta tohoto desatera zní “ Můj život trvá deset až patnáct let. Každé odloučení od Tebe mi působí smutek. Pamatuj. Ty sis mě pořídil!“. Podle mezinárodní kynologické federace začíná u psů stáří zhruba okolo osmého roku života. U koček je to o něco později, obvykle se u nich udává hranice deseti let. Stejně jako my lidé mívají i zvířecí senioři různé zdravotní potíže a jejich potřeby se s věkem mění.

Bohužel pro pejskaře bývá průměrný věk psů o několik let nižší než u koček. Hodně ale záleží na plemeni psa. Zjednodušeně řečeno se dá říct, že čím menší rasu psa máte, tím delší život by ho měl čekat. Zatímco třeba německé dogy se dožívají zhruba šesti let, Jack Russel teriér má podle statistiky šanci na čtrnáct a víc let života. Kočky chované v bytech se obvykle dožívají patnácti let, výjimkou ale nejsou ani dvacetileté kočičí babičky. Na kočkách je navíc jejich přibývající věk mnohem méně patrný než na psech. Kočka je prostě i ve stáří pořád kočka.

A jak se o zvířecího seniora starat tak, aby si svůj podzim života co nejvíc užil?

• Psovi byste zhruba od sedmi až osmi let věku měli pořídit krmivo pro psí seniory. Obsahuje kloubní výživu, má méně kalorií a celkově jeho skladba lépe odpovídá potřebám stárnoucího psího organismu.
• Staršímu psovi je lepší krmnou dávku rozdělit na dvě části a nezatěžovat jeho trávicí trakt jednou velkou náloží jídla denně.     
• Krmivo pro seniory je vhodné zhruba od deseti let věku pořídit i kočkám. Starší kočce je navíc lepší nechat jídlo v misce celý den, protože na rozdíl od mladých koček jedí ty starší po menších dávkách, ale častěji.     
• Zvířecí senioři nemají stejně tak jako starší lidé moc rádi změny. Dovolená, náročný výlet, početná a hlučná návštěva – to všechno může starší zvíře zbytečně stresovat.
• Starší psi mívají bolesti kloubů, kupte proto svému mazlíčkovi hodně měkký a vypolstrovaný pelíšek, aby ho zbytečně při ležení do bolavých kloubů ještě netlačila tvrdá podlaha.     
• Kočičím babičkám, které nemají přístup ven, raději přidejte do bytů víc kočičích záchodů.     
• Starší psi mívají často potíže se sluchem, nebo ohluchnou úplně. Takového pejska byste měli venčit výhradně na vodítku, protože neslyší ani vaše povely, ani přijíždějící auto nebo jiné nebezpečí.
• Psí (ale občas i kočičí) senioři mívají problémy se zuby a jsou náchylnější k nebezpečnému zánětu dásní. Zuby je potřeba častěji kontrolovat a případně z nich nechat odstranit nános zubního kamene.     

Závěrem ještě jedna důležitá připomínka – nesmíme zapomínat na to, že o zdraví a fyzické kondici svého zvířecího mazlíčka v seniorském věku velkou měrou rozhodujeme my lidé už v jeho mládí. Správnou stravou, péčí o zuby, pravidelnými veterinárními kontrolami a dostatkem pohybu můžeme aspoň částečně přispět k tomu, aby s námi náš zvířecí kamarád strávil co nejdelší čas a aby i ve vyšším věku mohl mít ze života radost.