Jak naučit psa být doma sám

Pes je od přírody zvíře smečkové. Domestikací se z něj stal tvor společenský, neustále obklopený člověkem. Neznám v podstatě žádného psa, který by byl nadšený, že zůstává doma sám. Samota v nich vyvolává strach, protože mají geneticky zafixované, že bez smečky nepřežijí. Většina psů rychle přijde na to, že čas, kdy je páníček pryč, je možné využít i k potřebnému odpočinku. Jsou ale i tací, kteří samotu velmi těžce nesou.

Jak naučit psa být sám? Z mé vlastní zkušenosti musím varovat před tím, aby při výchově štěněte nezvítězil cit nad rozumem. Jakmile se pes stane “závislákem”, čeká vás náročná cesta převýchovy. Jak ale prakticky na správnou výchovu?

Štěňátko je malinké, že by se vešlo na lopatku od smetáčku, a já ho mám nechat samotné doma? Ty dvě očička se do mě zapichují jako jehličky. Nejde to, rve mi to srdce a já si zařizuji, jestli bych ještě nějakou dobu nemohla pracovat z domova. Podvědomě vím, že odkládání tomu vůbec nepomůže. Jenže jen odskočit si do krámu naproti přes ulici přestavovalo pro malého chlupáče ponechaného chvíli samotného doma problém. Ten nářek, když jsem odemykala, byl šílený. A co teprve to, co mě doma čekalo. To by člověk neřekl, co vše pes za 5 minut stihne :-).

Mojí nadějí bylo, že pejsek byl opravdu malinký, a že když začnu s tréninkem zvykání si na samotu ihned bez dalšího odkládání, dopadne to dobře. Odborná slova, která tento problém nazývají “separační úzkostí”, potvrdila mé rozhodnutí. Doporučení znělo postupovat pomalými krůčky směrem k určité psí nezávislosti. Napadlo mne, jestli by pomohlo, když bych se třeba vyplížila ven, když pes spí. Jenže to nakonec nebylo ani proveditelné. Vedle psa můžu luxovat a ani to s ním nehne, ale když vezmu za kliku, okamžitě je vzhůru. Musela jsem se kvůli tomu vyvarovat odchodům na celý den do práce.

Nenechala jsem se obměkčit a začala jsem trénovat jako každý jiný cvik. Je potřeba se obrnit trpělivostí a věnovat tomu opravdu čas. Začala jsem umístěním pelíšku do jiné místnosti, než ve které přes den pobývám, a nácvikem povelu “místo”. Během dne jsem brala do rukou klíče a hrála si s nimi, aby si pes na jejich zachrastění navykl a nepojil si to s odchodem. I když mi to přišlo ze začátku kruté, mazlení připadalo už jen na ráno. Přes den jsem se snažila věnovat svým záležitostem (možná jsem totiž před tím udělala chybu v přílišné pozornosti věnované psovi) krom času vyhrazeného na hru či trénink. Začala jsem se zavírat do koupelny pokaždé, když jsem tam šla. Odcházela jsem věšet prádlo na pavlač a vždy za sebou zavřela dveře.

Po chvilce byl vidět určitý pokrok, ale nechtěla jsem se předčasně radovat. Psa jsem dále trénovala na povel “místo”. Pokračovala jsem tím, že jsem přivírala dveře. Poté jsem je již začala na krátkou dobu zavírat. Když pes škrábal nebo štěkal, zakousla jsem se do rtu, ale chvilku počkala, až pak jsem se vrátila. Netrestala jsem, ale také příliš nechválila. Začala jsem zase odbíhat do krámu. Při odchodu teď používáme větu “Hlídej. Jdu do práce a brzo se vrátím.” Ale víc se s chlupáčem neloučím, ani ho pak nevítám, tak jak bych si nejraději v srdci přála. Když ho slyším vít, nevracím se. Musela jsem se ale vrátit jednou, když vyskočil na okno a shodil kytky. Na příště jsem kytky přesunula.

Prý pomůže, když necháte psovi zapnuté rádio. Dostala jsem radu, ať spíš zkusím namluvit cédéčko. Nyní ho testujeme, jen se bojím, aby si na to pes nenavykl a co když nedej bože vypadnou pojistky? K tomu všemu jsem přidala dlouhé procházky s aporty, aby se pejsek unavil. Když nakrmený ulehne, zkontroluji, že má v místnosti nějaké oblíbené hračky pro všechny případy a v misce vodu, a vyrážím do krámu nebo s odpadky. Už se to zlepšilo, ale na pár hodin do práce si ještě netroufám. U mladších psů se stejně nedoporučuje odcházet na delší dobu, než jsou 4 hodiny.

Pomalu prodlužuji intervaly, kdy je pes už nejen v místnosti, ale i v bytě sám. Zatím ještě nevydrží na pelechu, ale věrně čeká pod oknem a vyhlíží. A navíc už vyje a štěká jen v polovině případů. Tak nám držte palce, ať to zmákneme a nebude potřeba odborníků či Bachových kapek :-).

A co vy? Jaké jsou vaše zkušenosti s ponecháním chlupáčů samotných doma? Máte nějaké tipy a triky?

Související články

Aby se kočka nenudila

Kočky jsou společenská zvířata, a pokud doma máte kočku jedináčka, může v době vaší nepřítomnosti trpět nudou. Jsou ale způsoby, jak vaši absenci chlupáčovi alespoň částečně vynahradit.

Na péči o psí srst s mírou

Možná se to nemusí zdát tak složité, správná péče o psí srst ale není jen tak. Nejde jen o vzhled, správná péče o srst vašeho psího mazlíčka prospívá i jeho celkovému zdraví. Už před samotným pořízením psa byste si měli rozmyslet, kolik času chcete...

Čistit zuby psovi můžete i hrou

I psí chrup potřebuje péči. Čistit psovi zuby, pokud na to od mala není zvyklý, může být ale často nejen o nervy, ale i o prsty. Tak proč si trošku neulehčit práci a s čištěním si nepomoci hračkou?

Ortopedické pomůcky pro psy

Psi se často potýkají s onemocněním kloubů. Může jít o chybný vývoj kloubu, o degenerativní onemocnění nebo ho způsobí špatné životní podmínky či plemenné předpoklady. Krom nemoci pes může třeba po nehodě ochrnout, ať už dočasně, nebo napořád. Naštěstí...

Kočičí appky

Každý druhý už má dnes tablet, to asi nikoho nepřekvapí. Víte ale, že na něj můžete stáhnout aplikace i pro vaši kočku? Pokud se nebojíte poškrábaného displeje, zkuste tuto interaktivní zábavu se svým miláčkem. Užijete si plno zábavy a procvičíte...

Když najdete kočku nezapomeňte, že není ihned vaše

Podle různých statistik se počet koček v naší republice zvyšuje. Nejen psi, ale i kočky patří k čím dál častějším domácím mazlíčkům. Častěji se nám tak může stát, že potkáme na ulici opuštěnou kočku a přemýšlíme, co máme dělat. O to horší to je, pokud...

Kočičí záchod? I ony mohou mít moderní a voňavý

V dnešní době se kočky čím dál častěji stávají členy našich domácností. Tomuto trendu se přizpůsobují i výrobci kočičích záchodů. Ty mohou kočkám při jejich každodenní potřebě dopřát větší pohodlí. Z pohledu majitelů výrobci kladou větší důraz i na...