Deset faktů o vzteklině, které by vám neměly uniknout

Poprvé jsem o vzteklině, tak jako řada z vás, slyšela už jako dítě ve škole. Zafixovala jsem si to, že se vyskytuje u lišek a netopýru, naši psí chlupáči se proti ní  pravidelně očkují a že v případě nákazy může být (smrtelně) nebezpečná i pro člověka. Pak jakoby na nějaký čas zmizela z mého povědomí či pozornosti. Dnes se s ní setkávám především během svých cest po světě. V řadě zemí totiž není na vzteklinou nakažené psisko tak těžké narazit. Vzteklinu si nemusíte vy nebo váš psí mazlík přivézt jen z cest, do Česka se může dostat i v důsledku nekalého obchodu se zvířaty.

Pokud jste vyrůstali na venkově, určitě si dobře pamatujete hlášení místního rozhlasu o hromadných očkováních. Tato povinnost majitelů psů, která platí už více jak padesát let, stále trvá, i když  Česká republika se u tohoto onemocnění řadí k zemím s minimálním výskytem. Ve světě je ale situace úplně jiná - na vzteklinu tu živé bytosti umírají každých pár minut. Některé země v reakci na zvyšující se výskyt reagují zaváděním nejrůznějších omezení na cestování se zvířaty, např. karantén na letištích a podobně. Monitoring zavlečení nákazy zpřísnila i Česká veterinární správa.

To vše mě přimělo k tomu sepsat dnešní článek s deseti fakty, které by vám o vzteklině neměly uniknout.

1. Vzteklina je akutní virové onemocnění centrálního nervového systému. Ročně je proti podezření na vzteklinu očkováno 15 milionů lidí po celém světě.
2. Přes nejmodernější technologie a znalosti v oblasti medicíny se nákaza nedá po testech 100% vyvrátit, ale ani potvrdit.
3. Mezi její hlavní projevy patří především změny chování jako podrážděnost a agresivita. Existují dva typy nákazy. První typ nákazy se projevuje zmíněnou zuřivostí. Druhý je více latentní, jedná se o takzvanou tichou vzteklinu. Zvýší se také citlivost na světlo, pes může začít vyhledávat tmavé kouty. Může také přestat, nebo naopak začít žrát jinak.
4. Onemocnění se rozvíjí ve třech etapách. V konečné fázi se objevují paralyzující křeče. Vzteklina není léčitelná a ve většině případů je i smrtelná. V případě včasného zásahu, než se projeví klinické symptomy, je ovšem naděje na přežití velká.
5. Příznaky se zpravidla neobjevují hned. Což způsobuje problém především u rozpoznání onemocnění u domácích mazlíčků a tedy i oddálení včasné pomoci. Může to trvat od několika týdnů až po několik měsíců, dokonce i rok.
6. Zatímco ve vyspělých zemích jsou nejčastějšími přenašeči divoká zvířata, v rozvojových zemích jsou to podle údajů Světové zdravotnické organizace psi (až v 95 % případů).
7. Existují různé druhy vztekliny. Celosvětově rozšířená je vzteklina psí. U nás se vyskytovala i vzteklina lišek (obecných). Od 90. letech se řadíme mezi země bez výskytu tohoto onemocnění.
8. To, že se vzteklina nejčastěji přenáší pokousáním od nakaženého jedince, je zažitý mýtus. K přenosu může dojít i pouhým olíznutím místa s oslabenou vrstvou kůže, např. rozbité koleno. Někdy stačí jen drobná záděrka. Přenáší se slinami. V případě podezření, že váš pes přišel do kontaktu s nákazou, vyhledejte okamžitě veterináře.
9. V našich podmínkách se pes může nejčastěji nakazit od jiných psů, často dovezených do ČR nelegálně ze zemí, kde se vzteklina vyskytuje. V minulosti se jednalo například o Rumunsko. Nejvíce ohrožená jsou štěňata. Vzteklina neohrožuje jen psy, ale i kočky.
10. Pes žijící doma, který se nepohybuje mezi domácími zvířaty, chytne snáze psinku, která pro něj v našem prostředí může být větším rizikem než vzteklina. Někteří veterináři proto doporučují takzvané kombinované očkování vztekliny s DHPPi (D = psinka (distemper), H (A) = infekční zánět jater + laryngotracheitida (hepatitis, adenovirus), P = parvoviróza, Pi = parainfluenza).

Z uvedených faktů může člověka až mrazit. Přesto se ve svém okolí setkávám s chovateli psů, kteří očkování svých psů zanedbávají. Pokuta takovému majiteli ovšem hrozí až v případě, že by pes někoho pokousal a ukázalo se, že není schopný očkování doložit.

Necháváte svého psa očkovat proti vzteklině pravidelně?