20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Jak porozumět psí řeči, i když nejste Arabela? Základem je naučit se číst řeč těla a uvědomit si, že pes je v první řadě šelma, která se řídí především instinkty přežití, a až na druhém místě domácí mazlíček.
Jednou jsem si takhle při vycházce se psem říkala, co se tak asi mému čtyřnohému parťákovi honí hlavou, když po něm chci nějaký povel. Určitě to také znáte: mírně nakloněná hlava, upřený pohled a něco, co by se dalo nazvat “zamyšleným výrazem”. Asi tak to vypadá, když můj pes občas přemýšlí, jestli mě poslechne nebo si poběží za psím kamarádem, který nás právě minul.
Nejčastěji tento oční souboj o uposlechnutí povelu probíhal v období jeho puberty. Někdy jsem vyhrála já, někdy on. Vzájemně jsme se snažili číst ve tváři toho druhého a odhadovat, co bude následovat. Až v té době jsem si začala uvědomovat, co vše mi prozradí nejen výraz ve tváři, ale i postavení těla. Samozřejmě jsem ne všem signálům rozuměla a ještě dnes po 20 letech života se psy pronikám do jejich psychologie.
Poučku, že základem všeho je správný výcvik, si pamatuji už od první návštěvy cvičáku. Jenže tenkrát zapomněli dodat, že chování psa je vždy reakcí na něco. Pes například nikdy nekousne jen tak. Štěně například kousáním objevuje svět, vše musí vzít do tlapy tak, jako si dítě musí vše osahat. A to včetně rukou a nohou páníčka :-). A nikdo by to rozhodně nenazval v médiích agresivitou. Tu kolikrát u psa přehlédneme.
V nedávné době jsem narazila v jedné knížce o řeči psů na zajímavý postřeh. Lidé prý často nepoznají, kdy na ně pes cení zuby (což právě může signalizovat strach a agresivitu) a kdy se na ně naopak směje. Bohužel právě to může zadělat i na pěkný malér, především pokud jsou v blízkosti děti. Pes totiž většinou neukazuje zuby jen tak, a to i když se zrovna řadí do party těch “vysmátých”.
O úmyslu vám mohou napovědět čenich a pysky, případně to vše doprovázené vrčením. Nenechte se ale “psím úsměvem” zmást vůči jiným zvířatům. Psi se prý “smějí” jen na nás dvounohé, od kterých to okoukali. Stažené či ohrnuté pysky a vyceněné zuby tak rozhodně neznamenají radost či přátelskost vůči druhému psovi. Stejně matoucí může být i vrtění ocasem.
Pomalé vrtění vztyčeného ocasu totiž může znamenat přípravu na útok. Když ale pes vrtí ocasem rychleji a v horizontální poloze, znamená to, že si můžete oddechnout a chce se kamarádit. Podobné je to i s ušima. Vzpřímené uši signalizují nadřazenost, zatímco sklopené podřízenost. A nelekejte se, že máte náladového psa, když by vás pes vítal a přitom se mu uši pohybovaly. Naopak je to projevem pozornosti vůči vám.
Asi úplně nejtěžší je pro mě číst v chlupáčových očích. Hravé jiskřičky tam vždycky poznám, ale když přemýšlí, tak jsou hluboké, jak studna a já se jen dohaduji, co se mi snaží sdělit. Oči široce otevřené znamenají jistotu a nadřazenost, naopak oči přivřené až zešikmené podřízenost. Klidné rozpoložení psa pak poznáte pomalým zavíráním očí. Ale pozor na upřený pohled, ve vzájemné komunikaci psů to totiž představuje tu největší výzvu psímu protějšku.
A jak jste napojeni na svoje parťáky vy? Poznáte vždycky, co vám chce říct? Popovídáte si :-)?
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...