Psi a vše kolem nich jsou mojí zálibou již od dětství, a tak není s podivem, že se volných chvilkách ráda pídím po tom, co se nového děje v kynologii. A tak vás asi nepřekvapí, že jsem si pro vás dnes přichystala článek o poměrně nové metodě výcviku psů - shapingu.
Jak jsem na shaping narazila? S naším psím škvrnětem jsme začali chodit na místní cvičiště a při hovorech s ostatními páníčky jsem tam zaslechla pojmy jako: “škola hrou”, “samostatné přemýšlení” a “tvarování”. Zvědavost mi nedala a zjistila jsem, že je řeč o shapingu, vcelku nové metodě ve výchově psů.
Stavební kámen shapingu je pozitivní motivace, kde v podstatě páníček uplatňuje k výchově psa přístupy z psychologie. Významnou představitelkou je Suzan Garrett, která k vytvoření určitého vzorce chování dosahuje skrze jednotlivé, dílčí kroky. Tak trochu mi to připomnělo Komenského koncept “školy hrou”, který je mi velmi blízký. Korekční metody a trestání rozhodně není moje a naštěstí dnes ve výcviku psů již tyto metody ustupují do pozadí.
Ale zpátky k shapingu. Mnozí z vás jistě jako já zjistili, že když na povel pes takzvaně přijde sám, tak je to mnohem účinnější, než když nám tečou nervy při netrpělivém dožadování se něčeho, co pes nechápe a jen se na nás v lepším případě chechtá :-). S tímto si chce poradit i shaping, jehož cílem je naučit psa samostatně přemýšlet, ale zároveň docílit i toho, aby chlupáč dělal to, co chceme my.
A jak na to? Zkuste se řídit pravidlem: “Opakování, matka moudrosti”. Určitě to znáte, může to být nějaký povel, který ne a ne pes předvést tak, jak by měl, i když všechny ostatní umí na jedničku. V shapingu jde o to si “problém” rozdělit do několika kroků, aby pes mohl pochopit, kde případně dělá chybu.
Povel jako celek pro něj totiž může být matoucí. Povelem se cvik radí označit až ve chvílích, kdy jej pes předvede přesně podle našich představ. A to z toho důvodu, aby si pes povel spojil správně, tedy jen s tou podobou cviku, kterou chceme my. Pak už je jen potřeba psího parťáka odměňovat a odměňovat za každý dobře provedený krok. A díky odměnám a pravidelnému opakování pejsek přijme trénink jako hru.
A je to pravda! Šla jsem to hned vyzkoušet na aportu, se kterým měl náš chlupáč stále problém. Pořád nechápal, co po něm vlastně chci a povel málokdy dokončil. Nemohla jsem ho za to tedy ani odměnit, aby si nezafixoval cvik špatně. Takže ho to rychle přestalo bavit. Stačilo povel jen rozdělit do menších částí (běh za aportem, poté po malém poodstoupení přiběhnutí psa i s aportem a nakonec i samotné přinesení aportu), které jsem za správné provedení odměňovala a pozornost byla zpátky :-)!.
Shaping je dobrý také v tom, že ho můžete zkusit uplatnit i na starší psy. Takže zde naštěstí pravidlo “Starého psa novým kouskům nenaučíš” naplatí. Pokud i vy nemáte některé povely zmáknuté na jedničku, vyzkoušejte metodu výchovy shapingu a napište mi, zda se povedlo vše dotáhnout. Těším se na vaše zkušenosti!
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
