20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Dnes se s vámi podělím o další ze střípků z mého života s novým psím členem rodiny, naší nezkrotnou a nohatou Rozinkou. Rozinka je kříženka a pochází z tak zvané “hromadírny”.
Nelekejte se, nepatřím mezi ty, co by podporovali tento nekalý byznys, o kterém jsem navíc do nedávna netušila, že je v České republice tak rozšířený. Vše začalo tím, že jsem si na facebookovém profilu jednoho z útulků, které sleduji, přečetla článek o kauze s množírnou v jejich nedalekém okolí a bezradnosti nejen všech obyvatel, ale i úřadů.
U článku byla informace, že se pracovnicím útulku podařilo získat prozatím alespoň pár štěňátek, která se tam právě narodila. Jedním z nich byla naše Rozinka. Ačkoli jsme dalšího chlupáče neplánovali, když jsem viděla z televizní reportáže podmínky, ve kterých štěňata žila, rozhodli jsme se, že jedno místo doma ještě najdeme.
Byla jsem otřesena podmínkami, ve kterým pejsci žili a nebudu vám raději ani popisovat detaily. Donutilo mě to se o celou problematiku začít více zajímat. Termín “množírna” se používá pro místo, kde jsou “zvířata chovaná za účelem komerčního prodeje bez průkazu původu.”
Jenže to neodpovídalo kauze naší Rozinky, tam totiž “chovatelé” štěňata ale prodávat nechtěla. Zjistila jsem, že ještě vedle “množírny” existuje pojem “hromadírna”, kterou poznáte “nesystematickým chovem zvířat bez komerčního účelu”. Za trochu kostrbatými definicemi se ale skrývá smutná skutečnost, kdy život těchto zvířat (týká se to například i koček) minimálně hraničí s týráním.
V jednom článku jsem se dočetla, že značná část psů z českých množíren putuje na Západ, kde chov psů není tak běžný, a kde se zvířata prodávají za vysoké částky. Jedná se prý o několik desítek tisíc štěňátek ročně. Zbytek zůstává na českém trhu. Člověk však vůbec nemusí tušit, že si psíka z množírny kupuje.
Mé zkušenosti jsou takové, že jsme se vždy ptali chovatele na jeho zkušenosti, historii chovu a celkově jeho příběh - psího člověka většinou poznáte. Také jsme vždycky chtěli vidět rodiče a prostředí, ve kterém štěňata doposud byla. Vždy jsem respektovala dobu alespoň 8 týdnů věku štěněte pro odstav od feny, než jsme si pro nového parťáka přijeli.
Chovatel by vám rovněž měl předat očkovací průkaz zvířete a potvrzení o odčervení. Při pořízení psa z množíren / hromadíren se často stává, že (důvody ponechme stranou) pes není ani odčervený, ani vakcinovaný. Navíc se ve velkých chovech mohou snáze šířit nemoci. Naše Rozinka splnila všechny body - byla neočkovaná a kromě škrkavky také plná parazitů.
Navíc měla po těle drobné jizvičky. Dovedu si lehce představit, že při nekontrolovaném množení, kdy je pohromadě několik desítek psů, je narušena i klasická socializace zvířete. Psi mezi sebou bojují o jídlo a jsou tak celkově ostřejší. To se promítá i na štěňata. Chvíli nám trvalo, než se Rozinka u podávání krmení zklidnila. Musím zaklepat, že teď už je nejen zdravá, ale i klidnější. Stačilo zjistit, že jí u nás nic nehrozí a není třeba se prát o každé sousto.
Jak se na množírny díváte vy? Máte s nimi, podobně jako já, vlastní zkušenost?
Více informací: www.muj-pes.cz/zivot-se-psem/co-je-to-vlastne-mnozirna-psu--1216.html a g.denik.cz/1/6d/0406-mnozirny-psi-kocky-web.jpg
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...