Taky vás zajímá, co dělá váš pes, když nejste doma? Už jsme tu společně nakousli téma pes a práce, jelikož ne vždy můžu svého chlupáče vzít s sebou. A teď když mám psy dva, musím počkat, až se škvrně trochu vyřádí, než začnou zase oba chodit pěkně se mnou.
O tom, že doba pokročila a technologie jsou užitečné i pro pejskaře, jsem vám psala v článku věnovaném mobilním aplikacím, které můžete doma například propojit s webkamerou počítače. A neboť se ve vedrech posledních týdnů nedalo přes den příliš “výletit”, mrkla jsem se během jednoho takového horkého víkendu na to, jak se to má s dalšími psími vychytávkami, mj. s GPS zařízeními propojenými s mobilními aplikacemi.
Nejprve jsem se zaměřila na to, jestli existují nějaké gadgety, když se vám například zaběhne pes. Mám totiž kamarádku, jejíž hafan Monty se velmi rád toulal a sem tam přidal i jízdu vlakem do sousední vesnice. Bydleli totiž nedaleko nádraží, naštěstí ve vesnici s nízkou automobilovou dopravou. A příběh Montyho asi není jediný :-).
Zjistila jsem totiž, že výrobci elektroniky se předhání, kdo vyrobí vychytanější GPS tracker, jak se snímačům moderně říká, aby pokryli díru na trhu. Když bych shrnula hlavní výhody takového multifunkčního udělátka, jsou to:
No, a kdybyste to chtěli ještě dokonalejší, tak k tomu můžete pořídit ještě další vychytávku, která umí měřit počet kroků. Aneb spočítejte si, kolik kroků potřebuje váš pes ke svému úprku :-). Teď vážně, původním záměrem je obdoba “fitness” náramků, které se vyrábí pro lidi. Účelem je sledovat, jestli se pes dostatečně hýbe, ale také kdy je nejaktivnější. Dneska již taková zařízení umí měřit i venkovní teplotu a mají zabudované i akcelometry.
Osobně mi myšlenka měřit si trasu, kolik s chlupáčem na vycházce ujdeme, tak jako to umí i aplikace PO STOPĚ, nepřipadá špatná. Ba naopak. Nicméně bych příliš nedávala na tyto psí obdoby “fitness” náramků, které slouží pro lidi, když chci mít jistotu, jestli je můj pes “fit”. Může to být dobrou pomůckou, ale nezapomínejme i na oči :-)! Slabší kondice může být průvodním jevem i jiných obtíží a tak je potřeba sledovat, jestli pes jí a pije normálně atd.
Ale zpět k vychytávkám. Mezi další šikovné pomůcky patří takzvané “dálkové ovladače”, připomínající principem clickery. Na vzdálenost desítek metrů můžete na obojku zapnout jemnou vibraci nebo zvuk. Já osobně dávám při výcviku přednost pozitivní motivaci a stejně jako protištěkací obojky, které pracují s takzvaným “korekčním impulzem”, se mi tyhle doplňky příliš nezamlouvají. Proto osobně zůstávám jen u svítících a klasických obojků. Jakému dáváte přednost vy?
Na závěr se s vámi ale podělím o věc, která mne nadchla asi nejvíc. Jedná se o variantu klasického čipování pod kůži zvířete, starou dobrou známku jen v moderním hávu se zabudovaným čipem a QR kódem. Ten už dnes snadno naskenujete mobilem a nepotřebujete žádné speciální čtecí zařízení, které mívají převážně městští strážníci a záchytné útulky.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
