Taky vás zajímá, co dělá váš pes, když nejste doma? Už jsme tu společně nakousli téma pes a práce, jelikož ne vždy můžu svého chlupáče vzít s sebou. A teď když mám psy dva, musím počkat, až se škvrně trochu vyřádí, než začnou zase oba chodit pěkně se mnou.
O tom, že doba pokročila a technologie jsou užitečné i pro pejskaře, jsem vám psala v článku věnovaném mobilním aplikacím, které můžete doma například propojit s webkamerou počítače. A neboť se ve vedrech posledních týdnů nedalo přes den příliš “výletit”, mrkla jsem se během jednoho takového horkého víkendu na to, jak se to má s dalšími psími vychytávkami, mj. s GPS zařízeními propojenými s mobilními aplikacemi.
Nejprve jsem se zaměřila na to, jestli existují nějaké gadgety, když se vám například zaběhne pes. Mám totiž kamarádku, jejíž hafan Monty se velmi rád toulal a sem tam přidal i jízdu vlakem do sousední vesnice. Bydleli totiž nedaleko nádraží, naštěstí ve vesnici s nízkou automobilovou dopravou. A příběh Montyho asi není jediný :-).
Zjistila jsem totiž, že výrobci elektroniky se předhání, kdo vyrobí vychytanější GPS tracker, jak se snímačům moderně říká, aby pokryli díru na trhu. Když bych shrnula hlavní výhody takového multifunkčního udělátka, jsou to:
No, a kdybyste to chtěli ještě dokonalejší, tak k tomu můžete pořídit ještě další vychytávku, která umí měřit počet kroků. Aneb spočítejte si, kolik kroků potřebuje váš pes ke svému úprku :-). Teď vážně, původním záměrem je obdoba “fitness” náramků, které se vyrábí pro lidi. Účelem je sledovat, jestli se pes dostatečně hýbe, ale také kdy je nejaktivnější. Dneska již taková zařízení umí měřit i venkovní teplotu a mají zabudované i akcelometry.
Osobně mi myšlenka měřit si trasu, kolik s chlupáčem na vycházce ujdeme, tak jako to umí i aplikace PO STOPĚ, nepřipadá špatná. Ba naopak. Nicméně bych příliš nedávala na tyto psí obdoby “fitness” náramků, které slouží pro lidi, když chci mít jistotu, jestli je můj pes “fit”. Může to být dobrou pomůckou, ale nezapomínejme i na oči :-)! Slabší kondice může být průvodním jevem i jiných obtíží a tak je potřeba sledovat, jestli pes jí a pije normálně atd.
Ale zpět k vychytávkám. Mezi další šikovné pomůcky patří takzvané “dálkové ovladače”, připomínající principem clickery. Na vzdálenost desítek metrů můžete na obojku zapnout jemnou vibraci nebo zvuk. Já osobně dávám při výcviku přednost pozitivní motivaci a stejně jako protištěkací obojky, které pracují s takzvaným “korekčním impulzem”, se mi tyhle doplňky příliš nezamlouvají. Proto osobně zůstávám jen u svítících a klasických obojků. Jakému dáváte přednost vy?
Na závěr se s vámi ale podělím o věc, která mne nadchla asi nejvíc. Jedná se o variantu klasického čipování pod kůži zvířete, starou dobrou známku jen v moderním hávu se zabudovaným čipem a QR kódem. Ten už dnes snadno naskenujete mobilem a nepotřebujete žádné speciální čtecí zařízení, které mívají převážně městští strážníci a záchytné útulky.
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...
Každý pes má tendenci tak trošku „machrovat“. Občas se snaží někoho zahnat, prohnat nebo vyhnat. Nezáleží na rase, má to v sobě každý – jde totiž o pozůstatky chování, které bylo kdysi nezbytné, aby přežil. Chránil své území a své postavení vlastně...
Posledně vám Lukáš slíbil více detailů o nastavení fotoaparátu a o jeho režimech. A protože sliby se mají plnit, v následujícím článku vám vysvětlí, co znamenají jednotlivá záhadná písmenka a čísla a jak ovlivní výslednou fotografii:
Cestovat se psem v letadle je o něco složitější, než klasická doprava na zemi. Může se ale stát, že vlak, autobus nebo auto budou pro dosažení vámi zvolené destinace úplně nevhodné. Pak máte několik možností, jak dostat svého psa do oblak.
Podle některých sociologů si člověk vypěstoval žárlivost ruku v ruce s vývojem vztahů ve společnosti, jak ji známe. Váže se výhradně na romantický nebo sexuální vztah dvou lidských bytostí. Proto někteří vědci tvrdí, že pes nežárlí, že jen přirovnáváme...
