Náš nový chlupáč do party teprve objevuje svět. To, co však objevil rychle, je vášeň pro míčky všeho druhu. Zabaví se s nimi i celé hodiny. A ještě než jsem začala učit povel “přines”, tak už jsem měla aportovaný balónek zpátky v ruce, na kterou upíraly pohled dvě natěšená očička.
A chlupáč není jistě milovníkem aportování míčků sám. Vzpomněla jsem si, že mi jedna moje známá kdysi vyprávěla o psím sportu zvaném flyball.
Jsem hlava děravá a tak jsem si informace o flyballu musela trochu osvěžit. Nebylo to na škodu, ba naopak! Věděli jste například, že se před dvěma týdny konalo v Německu Mistrovství Evropy a za pár týdnů proběhne u nás Mistrovství ČR? Přemýšlím, že bych se tam zajela podívat.
Je skvělé, že mají psí sporty v ČR i za humny tolik příznivců. Myslím, že to je vynikající způsob, jak trávit aktivně volný čas se psem. Jen kdyby měl člověk tolik času, aby mohl vyzkoušet všechno. Některé sporty jsou totiž náročnější než jiné, a to buď z pohledu fyzické náročnosti pro psa (např. agility) nebo pro dvojici pes-psovod (např. dogtrekking), nebo například co se vybavení týče (např. treibball).
Hned jsem tedy mrkla, co vše je na flyball potřeba. A zjistila jsem, že k základní výbavě rozhodně nepatří to, co se vám běžně povaluje doma, tedy krom míčku. Ty jsou totiž u nás v bytě naopak všude:-). Rozpomněla jsem se, jak mi známá říkala, že je to skvělá aktivita pro energické psy, ale hlavní nevýhodou je, že pro nováčky to vyžaduje návštěvu k tomu vybaveného místa s flyballovým hřištěm. Takové hřiště by prý mělo mít alespoň dvě dráhy (o přibližně 20 metrech) s:
4 skokovými překážkami (ty jde podle známé prý vyrobit i svépomocí),
1 flyballovým boxem (ten jde pořídit, ale nejedná se o nejlevnější záležitost).
Termín “box” mě trochu vyděsil, připomnělo mi to koňské dostihy. Jsem spíš na “vzdušnější” varianty sportů. Rychle jsem ale zjistila, že má obava z toho, že psa budu muset někam na chvíli zavřít, byla zbytečná. Boxem se v tomto případě rozumí “aportovací zařízení”. Pes však aport nemá zadarmo. Musí nejdřív překonat překážky a až při nášlapu na plošinu boxu, kde se otáčí k běhu zpět, se proti psovi “vystřelí” míček, který musí chytit a šup s ním na start/cíl.
To, co mě na flyballu zaujalo po krátké sondě asi nejvíc, je, že se jedná o jakési vychytanější agility, jen s menší námahou psovoda. A ty nás se starším chlupáčem baví, i když se tomu věnujeme jen amatérsky. Trénovat se navíc dá i na psích hřištích, které se pomalu začínají po republice budovat. No, a jestli chcete trénovat nášlap s otočkou, tak k tomu prý do začátku stačí i kužel. Rozhodně tedy flyball není jenom o míčcích.
Dalším prvkem, který je fajn, je to, že se jedná o týmovou hru. Konkrétně je to pro čtyři páry psovod-pes. Tak teď už jen přemluvit mé kamarády, s kterými chodíme na víkendové výlety, a můžeme to vyzkoušet na vlastní kůži :-).
A co vy? Máte s flyballem již nějaké zkušenosti? Co se vám na něm líbí? A máte nějaké tipy pro začátečníky?
Ekologové odhadují, že v Česku dnes žije okolo pěti až šesti vlčích smeček. Na naše území se vlci začali vracet zhruba před třiceti roky. A přestože se počet smeček v posledních dvou letech téměř zdvojnásobil, mohou být čeští vlci opět v ohrožení.
Někdy jsou nazýváni „mazlíčci do kapsy“, a to především kvůli jejich malé velikosti. Mezi oblíbené hlodavce doma i ve světě bezpochyby patří křečci syrští, kteří jsou typičtí svou zlatou barvou srsti a její saténovou strukturou.
Jiný kraj, jiný mrav. To platí i pro chov domácích mazlíčků. V některých zemích světa se v několika posledních letech rozmohl nový a rychle rostoucí trend, a sice nechat svého zvířecího miláčka žít věčně.
Asi vás nepřekvapí, že německý ovčák je nejen nejrozšířenějším pracovním plemenem ve světě, ale i nejrozšířenějším psím plemenem vůbec. Jsou to inteligentní, vytrvalí a neohrožení psi, kteří rádi pracují - a jen tak jsou spokojení.
Aby vaše kočka prospívala, byla spokojená a zdravá, je třeba věnovat jí náležitou péči. Krom naší pozornosti a kvalitní stravy se musíme starat i o její kožíšek, drápky, uši, oči a chrup. A ačkoli potřeby se samozřejmě liší podle plemene, typu srsti i...
Tím nejznámějším a nejrozšířenějším kočičím plemenem ve světě je bezesporu perská dlouhosrstá kočka. Mimo jiné pro její velmi vyrovnanou a přítulnou povahu. Péče o její srst je ale dosti náročná.
Strávit několik dní mimo civilizaci - v lese, na hřebenech hor - daleko od ruchu měst, v divoké přírodě a ideálně se svým psem. Pomyslný návrat k přírodě je trendem, který se nevyhnul ani světu domácích mazlíčků. Co je ale vlastně na divočině tak...
Rozhodnutí pořídit si domácího mazlíčka neznamená pouze koupit mu potřebné věci. Jedná se o změnu v chodu celé rodiny a jejího denního rytmu. Musíme počítat s tím, že každé zvíře má svá specifika a je jedinečné, proto bychom měli mít na paměti, že mu...
Možná si říkáte, že naše země je malá, ne tak bohatá na přírodu nebo hory jako u našich sousedů. Přesto se u nás ale před nedávnem konal už 22. ročník Šediváčkova longu - jednoho z nejtěžších závodů psích spřežení na dlouhé vzdálenosti v Evropě. Víte,...
Je jistě bez pochyb, že labrador patří mezi ta nejznámější a nejoblíbenější psí plemena. Může za to jeho mimořádná všestrannost, přizpůsobivost, inteligence a oddanost. Podobně jako britská krátkosrstá kočka tak dokáže být i labradorský retrívr...
I u jednotlivých hlodavců najdme plemena, která jsou u chovatelů více oblíbená. Jedním takovým je americký teddy, typický svou zvláštní strukturou srsti, která mu propůjčuje vzhled plyšového medvídka.
Britská krátkosrstá kočka je bezesporu tím nejoblíbenějším kočičím plemenem nejen u nás, ale i ve zbytku Evropy. Může za to nejen její vzhled malého plyšového medvídka, ale i mírná bezproblémová povaha.