Záchranáři tonoucích

Léto se blíží a já už pomalu rozmýšlím, kam na dovolenou. Vybírám si samozřejmě místa, na kterých můžu strávit příjemný týden i se psem. Kulajda je maličká a nejsou s ní problémy (až na to, že si často a ráda hraje na alarm). I přesto pokaždé pečlivě zvážím, jestli by se ve vybrané destinaci nemohl objevit nějaký podnět ke konfliktu. Jeden totiž nikdy neví.

Já jsem se poučila na dovolené se psem mého bývalého přítele. Pronajali jsme si tenkrát s přáteli krásně zařízenou chatu v Krkonoších. Patřil k ní i velký bazén a my do něj skákali s rozběhem, cákali jsme a výskali. Ze čtyř psů, které jsme s sebou měli, byli 3 v pohodě, čtvrtý trpěl. Guláš, tak se pes mého tehdejšího přítele jmenuje, nejprve jen pobíhal kolem bazénu a kňučel. Od malička byl přecitlivělá povaha, proto jsme tomu ani nevěnovali pozornost. Jenomže on s každým dnem kňučel víc a víc, ten zvuk postupně sílil a přecházel spíš v pláč. Nedal se uklidnit – když se šlo k bazénu, museli jsme Guláše zavírat, protože se nám snažil zabránit, abychom skákali do vody. Všichni byli poškrábaní a měli od něj modřiny. Jenomže banda mladých rozjívených lidí „nedokázala“ pomalu sestupovat po schůdcích. Nakonec někdo nechal otevřené dveře a Guláš jimi vyběhl právě ve chvíli, kdy si kamarádka běžela skočit šipku. Ve snaze zastavit ji se zakousl do jejího lýtka.

Všichni jsme byli v šoku. Guláš byl vždycky hodný pes a mouše by neublížil. Chodil s námi k rybníku, plaval v něm s námi, hrál si s ostatními psy a nikdy s ním nebyl problém. Jenomže lidé rychle padající do vody v bazénu v něm vzbuzovali hrůzu. Když jsme šli na vyšetření, abychom poslali zprávu lékaři, který kamarádce zašil nohu, vůbec se nedivil. Prý už zažil pár takových záchranářů. Sice uznal, že Guláš je dobrý pes a měl vlastně šlechetné úmysly, ale i tak bylo nezbytné zaevidovat, že napadl člověka.

Pokud si plánujete pořídit psa a zároveň milujete pobyt u vody, doporučuji vám třeba novofundlandského. Ten k vodě patří. Údajně vznikl zkřížením původních psů z ostrova Newfoundland s vikingským medvědím psem dovezeným na ostrov začátkem minulého tisíciletí. Kanadští osadníci doplnili ještě pastevecká plemena a od roku 1610 už se prý novofundlandský pes příliš nezměnil. Od začátku byl věrným pomocníkem rybářů. Jde o plemeno s blánami mezi prsty, díky nimž je výborným a rychlým plavcem, proto se výborně hodí k záchraně tonoucích. Nejen že tenhle 70kilový obřík utáhne velmi těžký náklad a snese i drsné počasí, ale především má klidnou povahu, přirozeně kladný vztah k lidem a nechá se snadno vycvičit.

A jestli už psa máte, raději se řiďte mojí dobře míněnou radou a prověřujte pečlivě místo dovolené, abyste nebyli překvapení jako my s Gulášem. Všechno je totiž jednou poprvé.