Se separační úzkostí se setkává řada majitelů psů. Projevuje se velkým stresem psa při odloučení od svého pána. Separační úzkost může vést k destruktivnímu chování a hlasitému štěkání. Velká míra stresu, kterou pes zažívá, nezhoršuje jen sousedské vztahy, ale může mít také nepříznivý dopad na jeho zdraví a duševní pohodu.
Je na vás váš pes závislý? V článku vám poradíme, jak tento problém zvládnout a zajistit, aby byl schopen spokojeně trávit čas o samotě.
Separační úzkost
Separační úzkost je stav, kdy pes prožívá extrémní stres z odloučení. Často se projevuje u psů, kteří zažili nějaký traumatický zážitek, jako je ztráta člena rodiny, nebo byli zcela opuštěni. K separační úzkosti mohou být náchylní také psi z útulků, kteří ke svému novému majiteli velmi rychle přilnou. Někdy se úzkost z odloučení také projevuje u štěňat, která si na samotu nezvykala postupně.
Separační úzkost se zpravidla projevuje destruktivním chováním, štěkáním či vytím v době vaší nepřítomnosti, močením v domácnosti, ale i pokusy o útěk. Známky separační úzkosti můžete vypozorovat také podle zvýšené nervozity během příprav k odchodu.
Pomalé krůčky
Separační úzkost je stresující jak pro psy, tak pro jejich pány, je proto důležité snažit se zabránit tomu, aby si ji váš pes vypěstoval. Jakmile si donesete domů štěně, je dobré ho postupně učit, že pobyt o samotě je normální součástí dne a vy se vždy vrátíte domů. U psů z útulku nebo u psů, kteří si na vaši neustálou přítomnost už zvykli, je to o něco těžší, ale postup zůstává stejný. Základem je, aby si pes na samotu zvykal postupně a nejlépe byste ho měli učit trávit čas o samotě ještě v době, kdy jste stále doma.
Jakmile bude klidný, když ho necháte v jiné místnosti, můžete začít krátkými odchody a postupně prodlužovat dobu, kdy psa necháte o samotě. Pochopí tak, že se vždy vrátíte a váš odchod není trvalý. Vaše odchody i příchody by se měly obejít bez velkých emocí, ideálně tak, aby si toho pes vůbec nevšiml. Ukážete mu tak, že se jedná o běžnou součást dne a nemusí se vaším odchodem zbytečně stresovat.
Pocit bezpečí
Každý pes by měl mít své místo, kde se bude cítit bezpečně a kde bude odpočívat a trávit chvíle o samotě. Může se jednat o pelíšek nebo nějak ohraničený prostor, boudičku nebo klec. Pes by měl mít poblíž tohoto místa také misku s vodou a místo, kde ho pravidelně krmíte. Ideální je, pokud má ve svém pelíšku nebo kleci hračky, které ho zabaví, nebo třeba svou oblíbenou deku, o které ví, že patří jen jemu. Vytvoříte mu tak místo, kde se bude cítit doma a v bezpečí i v době vaší nepřítomnosti.
Přestože se vám může klec zdát jako drastické řešení, je dobré vědět, že tomu tak není. Klec může pro psa představovat útočiště, ve kterém se bude cítit dobře. Důležité je ho naučit pobývat v kleci a ukázat mu, že se jedná o bezpečný prostor, kde netráví čas za trest.
V neposlední řadě před odchodem dopřejte svému psovi dostatek vyžití, aby byl v době vašeho odchodu příjemně unavený a vaši nepřítomnost využije k zaslouženému odpočinku. Nezapomínejte, že žádný pes by neměl zůstávat doma sám příliš dlouho!
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Víte, jak vlastně psovi teplotu změřit, nebo jaká je vůbec jeho přirozená teplota? Připravte se raději dřív, než to budete potřebovat, ať vás pak situace nezaskočí.
Toto kočičí plemeno si jen tak s žádným jiným nespletete. Má nápadně tečkovanou tabby kresbu srsti a zvláštní pružnou a plynulou chůzi. Při pohledu na ni vás okamžitě napadne spojení s leopardem.
V Choceradech na Berounsku se na ploše jednoho a půl hektaru rozkládá Les psích duší. Tento unikátní projekt má posloužit přírodě i lidem, kterým odešel čtyřnohý člen rodiny.
Při tomto svátku zamilovaných se oslavuje naše náklonnost k těm nejbližším. Mezi ty bezesporu patří i naši psí a kočičí (a samozřejmě i další) parťáci. Nezapomeňte tedy v tenhle den ani na ně!
