Konečně je krásně a můžu si s radostí vyrazit do přírody se svým mým čtyřnohým přítelem:-) Pokudt milujete stejěně jako já pohybu, můžete si ho užívat společně s vašimi mazlíčky například při terénním psím sportu zvaném cannicross neboli běhu v zápřahu za psem. Osobně jsem jej siece ještě nezkoušela, ale poslední dobou jsem o něm mnohokrát slyšela a proto jsem se rozhodla o něm zjistit více. Alespoň na první pohled se jeví jako ideální aktivita pro aktivní sportovce a náruživé běžce!
Konečně je krásně a můžu si s radostí vyrazit do přírody se svým čtyřnohým přítelem :-). Pokud milujete stejně jako já pohyb, můžete si ho užívat společně s vašimi mazlíčky například při terénním psím sportu zvaném canicross neboli běhu v zápřahu za psem. Osobně jsem jej sice ještě nezkoušela, ale poslední dobou jsem o něm mnohokrát slyšela a proto jsem se rozhodla o něm zjistit více. Alespoň na první pohled se jeví jako ideální aktivita pro aktivní sportovce a náruživé běžce!
To dokládá i narůstající obliba tohoto sportu, který je postaven na tom, že psovod – v tomto případě tedy běžec – je spojen se svým psem (nebo i psy) pomocí gumového lana s amortizérem (tlumičem). Ten změkčuje nárazy při větším zatáhnutí, např. při rozběhu. Toto speciální vodítko mívá při natažení amortizéru délku přibližně dva metry.
Tím však potřebná výbava nekončí. Jak běžec, tak i jeho pes by měli být vybaveni k tomu určeným postrojem – u psovoda se jedná o bedrový pás, u psa o sedák (cenově se výbava pohybuje v rádu stovek korun). To společně umožňuje přenést sílu tahu psa na běžce. Jádro pudla spočívá v tom, že pes svým tahem pomáhá svému pánovi překonávat terén nejen rychleji, ale i s menším výdejem sil. Krása spočívá v tom, že spojíte venčení s něčím zdravým pro vás samotné a ještě aktivně trávíte čas se svým psem.
Ovšem nemyslete si, upozorňují odborníci, že to bude brnkačka. Ze začátku se jedná o pěkný zápřah, především pro vaše nohy. Nezvyk to ale určitě bude i pro vašeho psa, a to i navzdory tomu, že doposud velmi rád běhal. V první řadě byste měli – a to platí obecně pro jakoukoli aktivitu s vaším psem – vycházet ze zdravotního stavu jak svého, tak i z kondice zvířete. Je to velká výzva pro vás oba.
A jak na to? Shrnula jsem pro vás ty nejdůležitější principy, kterých odborníci radí se držet, alespoň do té doby než nasbíráte vlastní zkušenosti.
Canicross se dá dělat s jakýmkoli plemenem, které rádo běhá, a to i s malým. Ovšem u úplně malých psů nemůže počítat s takovým tahem jako u těch velkých a je to tedy více o společném zážitku, než o překonávání náročných terénů.
Začít se radí až po prvním roce věku psa, aby se zvířeti tahem nepoškodil zdravý vývoj těla. Mladí psi jsou na jednu stranu více učenliví, na stranu druhou ovšem sem tam ještě ztrácí pozornost a nechají se rozptýlit nějakým zajímavým pachem, zvířetem či věcí v okolí.
Než začnete, seznamte psa se základními povely. Měli byste ho naučit i povelům „běž“, nejdřív například i s pomocí pamlsků. Důležité je, aby byl motivovaný a rozběhl se za „odměnou“. Pak se k němu posupně přidávejte a zkoušejte to i na vodítku.
Naučte psa rozlišovat, že když tahá v postroji, tak je to v pořádku, opět například s pomocí odměny. Předejde tak jeho zmatení, když by zatahal na normálním vodítku a vy jej pokárali.
Pokud máte doma nebo k zapůjčení koloběžku, je prý nejlepší před samotným během trénovat psa v zápřahu právě na ní. Vy tím pejskovi pomůžete, že se ze začátku tolik nevysílí.
Začínejte spíše na známé trase, ideálně na přírodní cestě. Trénovat se psem můžete 1-2x týdně a spíše v jarních či podzimních měsících, abyste vy nebo váš pes nedostali úžeh.
Běhat můžete i s vašimi známými a jejich psy. Ti se vzájemně mohou k běhu motivovat. Canicross prý lze dělat i s více psy naráz, je to ovšem náročnější na koordinaci.
Pokud nepatříte mezi největší běžecké nadšence, ale například rádi chodíte, tak jako já, nezoufejte. Principy canicrossu se dají stejně tak dobře využít při chůzi. Podobně jako další psí sporty a aktivity i tato pomáhá rozvíjet a upevňovat váš vzájemný vztah se zvířetem, kdy zároveň pilujete vzájemnou souhru.
A pokud byste to chtěli pojmout trochu více profesionálně, určitě si vyberete z řady závodů, které se každoročně nejen v České republice konají. A třeba se stanete součástí české reprezentace, která prý v tomto sportu patří mezi světovou špičku.
Mainská mývalí kočka je populární americké plemeno, a to nejen proto, že jde o největší domestikované kočičí plemeno vůbec. Oblibě se těší i díky své přizpůsobivosti a přátelské povaze. Typický je pro ni dlouhý límec a krásná hustá polodlouhá srst.
Pokud přemýšlíte, že si do rodiny adoptujete psího chlupáče, měli byste dobře zvážit, co život se psem obnáší. Velikost plemene hraje při rozhodování bezpochyby velmi důležitou roli. Jaké (ne)výhody přináší pořízení malého plemene?
Vlastnosti jako barva a délka srsti nebo třeba stavba těla jsou podmíněné geneticky. Jestliže tedy znáte vlastnosti rodičů a prarodičů plánovaných koťat, lehce určíte i jejich přibližný vzhled.
Zima je konečně pryč. Květiny a stromy začínají pomalu kvést a nastává období sluníčka a teplého počasí. Stejně jako pro člověka, tak i pro vašeho pejska nebo kočku začíná nové roční období, se kterým se musí vypořádat každý po svém.
Vlk, který se ale daleko víc chová jako pes. Temperamentní, svérázný, neúnavný, zato oddaný svému pánovi až za hrob. Československý vlčák je vzhledem a povahou podobný vlkovi karpatskému, po německém ovčákovi zdědil hlavně pracovitost a oddanost...
Život bez svého mazlíka si dokáže představit málokterý chovatel. Stejně tak si řada cestovatelů neumí představit život bez nových zahraničních dobrodružství. Co když máte možnost vyrazit na cestu kolem světa, ale zároveň už jste do rodiny přijali...
Více než polovina obyvatel naší planety vlastní nějakého domácího mazlíčka. Nejvíce „mazlíčkofilů“ žije ve Spojených státech amerických, Jižní Americe a Rusku a nejméně naopak v Asii. V Evropě vedou kočky nad psy. V Latinské Americe preferují malé...
Při návštěvě některé z asijských zemí si nelze nevšimnout spousty volně se potulujících psů. Většina z nich je navíc ve zbídačeném stavu. Často jsou nemocní a nevrlí. Boj o přežití je pro ně každodenní záležitostí.Díky aktivitám a osvětě místních...
Občanský zákoník z roku 2014 zvýšil ochranu zvířat, když uznal, že smysly nadaní živí tvorové nejsou věci. Přesto stále slýcháme o kauzách týrání hospodářských i domácích zvířat. Co dělat, když se s týráním zvířecích mazlíků setkáte ve vašem okolí?
Ekologové odhadují, že v Česku dnes žije okolo pěti až šesti vlčích smeček. Na naše území se vlci začali vracet zhruba před třiceti roky. A přestože se počet smeček v posledních dvou letech téměř zdvojnásobil, mohou být čeští vlci opět v ohrožení.
Někdy jsou nazýváni „mazlíčci do kapsy“, a to především kvůli jejich malé velikosti. Mezi oblíbené hlodavce doma i ve světě bezpochyby patří křečci syrští, kteří jsou typičtí svou zlatou barvou srsti a její saténovou strukturou.
Jiný kraj, jiný mrav. To platí i pro chov domácích mazlíčků. V některých zemích světa se v několika posledních letech rozmohl nový a rychle rostoucí trend, a sice nechat svého zvířecího miláčka žít věčně.